Starcraft 2

Starcraft 2 Zdroj: Stanislav Krupař

Tak trochu jiný lágr v Číně: Vězni jsou nuceni hrát počítačové hry

V čínském lágru Ťi-si měli vězni nevšední úkoly. Přes den museli vykonávat běžnou vězeňskou práci  (alespoň na čínské poměry),  tedy rozbíjet kameny, kopat tunely a provozovat jiné práce za neustálého dohledu přísných bachařů. Když však nastal večer, vězni museli hrát za bachaře on-line počítačové hry.

Například Liou Ta-li (54), sám bývalý bachař, kterého zavřeli na tři roky za údajné spiknutí proti čínské vládě, se svěřil britskému deníku The Guardian s tím, že po nocích byl nucen zabíjet démony a vyvolávat různá zaklínadla ve World of Warcraft a jiných PC hrách. Počítače se ve věznici prý nikdy nevypínaly. Stal se z nich totiž byznys. Alespoň pro bachaře. Ti měnili virtuální peníze a body z her za opravdovou měnu. Jak sám Liou popisuje: „Byla to mnohem náročnější práce než kopat venku kameny.“

 

To z několika důvodů. Jeden je prostý – vězni museli hrát po nocích, kdy už byli značně vyčerpáni z předešlé, fyzicky náročné práce. Další, že bachařům na tomto kšeftu opravdu záleželo. Za jeden den jim mohl každý vězeň v přepočtu vydělat mezi 13 000 až 16 000 korunami. Vězni hráli hry v počtu kolem tří set lidí, z nichž žádný neviděl ani haléř z této bokovky.

 

 

„Když jsem neměl sílu dohrát hru až do konce či úspěšně, byl jsem fyzicky potrestán. Napřed mě nutili stát s rukama nad hlavou, co nejdéle to jen šlo. Pak vás odvedli do cely, kde vás brutálně zbili. Museli jsme hrát, dokud jsme na to viděli. I když už vidíte jen malé tečky na monitoru, máte halucinace … musíte hrát,“ řekl Guardianu Liou Ta-li. Jiný, nejmenovaný vězeň se domnívá, že podobné praktiky se odehrávají ve všech čínských věznicích. Je to takový fenomén. I přes zákaz čínské vlády z roku 2009, který jasně zakazuje obchodování s virtuálními měnami.

 

Tím však trápení čínských vězňů nekončí. Liou popisuje další praktiky, mezi něž patří další „bokovky“ v podobě výroby autopotahů, jež pak bachaři prodávali do Jižní Koreje či japonských firem. Za největší potupu však pokládá fakt, že ho nutili učit se komunistickou literaturu nazpaměť, aby „splatil svůj dluh čínskému lidu“.