Jeremy Clarkson | Reflex.cz
nahoru

Jeremy Clarkson

Luděk Staněk6. ledna 2011 • 00:15
Jeremy Clarkson
Jeremy Clarkson
• foto: 
Isifa.com

Pořad o autech TOP GEAR, který v současné podobě spoluvytvářel, se stal globálním fenoménem. Ale jak se z nevzhledného moderátora a milovníka ferrari stal celosvětový mluvčí nejen automobilistů, ale všech, kteří si nechtějí nechat od svých vlád všechno líbit?


 

ŠESTÝ PROSINEC 2010 bude pro Jeremyho Clarksona bezpochyby jeden ze zásadních okamžiků jeho kariéry. BBC 2 odvysílala vánoční speciál automobilového pořadu Top Gear pod názvem Three Wise Men, v českém překladu asi Tři mudrcové z Východu. Neuvěřitelně drzá a i na poměry britské televize nákladná show ukazuje tři moderátory pořadu v čele s Jeremym Clarksonem, jak se snaží dostat z vojenské základny v Iráku do Betléma a napodobit tak cestu legendárních tří mudrců z Východu ke kolébce Ježíše Krista. A to v laciných sportovních kabrioletech uprostřed jednoho z nejnebezpečnějších míst na planetě. Moderátoři v ní postupně projíždějí válečnými zónami i pouštěmi, potýkají se s pokousáním hmyzem, těžkými průjmy, rozbitými hlavami, nespolehlivostí svých vozů i s politickými omezeními, jimž musí přizpůsobit svoji trasu, aby nakonec slavně dojeli do Betléma ve zničených, nicméně pojízdných vozech. A dali tak divákům pocit, že viděli skutečné dobrodružství, jako vystřižené z dob, kdy ještě nebylo dobrodružství zakázáno bezpečnostními předpisy. Vznikl tak jeden z nejpozoruhodnějších a možná nejkultovnějších dílů pořadu Top Gear. Pořadu, který v jeho současné podobě Clarkson pomáhá přivést na svět a jenž mu za odměnu zajistil celosvětovou popularitu.

 

POJĎME BÝT NEKOREKTNÍ

Top Gear začala britská televize BBC vysílat v polovině sedmdesátých let. A tehdy měl parametry něčeho, co ještě dnes můžeme vidět na ČT pod názvem Auto Moto Revue. Tedy nudná, smrtelně vážná show, která řešila technické specifi kace aut a bezpečnost na silnicích. Během osmdesátých, a především koncem devadesátých let se v ní vystřídalo mnoho moderátorů. Jedním z nich byl tehdy mladý novinář a později majitel malé agentury, jež dodávala testy automobilů několika menším médiím, jménem Jeremy Clarkson. Ten měl za sebou zajímavou minulost – byl několikrát vyhozen ze školy, vždy měl problémy s autoritami, na druhou stranu byl nesmírně pracovitý a inteligentní. Miloval auta a stroje vůbec, a přestože nebyl nikdy vzorem ideálního moderátora (příliš vysoký, neohrabaný, se špatným účesem i oblékáním), velmi rychle se stal miláčkem diváků díky drzým a vtipným replikám, které na obrazovce pronášel. V roce 2001 byl nicméně Top Gear stažen z obrazovek a většina producentů i moderátorů dezertovala do konkurenčního programu Fifth Gear. Clarkson se rozhodl zůstat. Důvody byly v zásadě dva. S hlavním producentem Top Gearu Andym Wilmanem ho pojilo přátelství už od střední školy. Především ale Clarkson pochopil, že poté, co většina kolegů utekla, si může konečně začít dělat pořad po svém. BBC okamžitě oslovil s vlastní, novou verzí Top Gearu. Společně s Wilmanem vymyslel během jediného oběda v hospodě dnes již slavné segmenty show, jako „Celebrita v cenově dostupném autě“ a další. Na onom obědě defi noval Clarkson s Wilmanem i čtyři základní pilíře budoucího pořadu. Bude obsahovat krátké zprávy, aby se dala rychle odbýt „důležitá, ale nudná auta“. Bude se točit před publikem ve starém hangáru, aby show působila jako „oáza pro lidi, co milují auta“. Za třetí – pořad budou uvádět poupouze muži. A konečně čtvrtý, možná nejdůležitější bod, jak si ho později vybavil Wilman v rozhovoru pro deník Guardian. „Bude to nevyvážená show. Nechceme tam žádnýho profesora XY, jak mluví o dopadech automobilismu na životní prostředí. Když budou z BBC tlačit, řekneme jim, ať jdou do hajzlu, ať si ho dají do zpráv.“

 

ZROZENÍ FENOMÉNU

V roce 2002 odstartoval nový Top Gear, už pod Clarksonovou taktovkou. Jako spolumoderátory si Clarkson vybral Richarda Hammonda a o rok později přibyl do kompletní trojice James May. Show se postupně stala nejen nejsledovanějším pořadem BBC 2, ale i celoplanetárním fenoménem. Dnes je vysílána ve více než 100 zemích po celém světě, včetně České republiky. Podle odhadů ji sleduje více než 350 miliónů lidí. Obecně se soudí, že je ilegálně nejstahovanějším britským televizním pořapořadem všech dob, byť žádné ofi ciální číslo není celkem pochopitelně v tomhle případě k dispozici. Rozhodně se ale ví, že je jedním z nejúspěšnějších pořadů BBC vůbec. Clarkson a spol. se drželi striktně svých hlavních bodů. Show byla drzá, plná často až dětinských pokusů, ignorovala tradiční testy jako takové, a naopak oslavovala čistou radost z jízdy autem i auta samotná. Díly, v nichž se moderátoři snaží zničit Toyotu Hilux utopením, zapálením a pádem z výšky, aby nakonec zjistili, že jde o nezničitelné auto, či díl, ve němž udělají z vysmívané ruské lady závodní vůz, jsou dnes naprosto kultovní a najdete je všechny někde na Internetu, kam je znovu a znovu postují oddaní fanoušci. Stejně kultovním se ale stalo Clarksonovo neustálé popichování kolegů, jimž se často dost krutě vysmívá buď za jejich zálibu v cyklistice, nebo prostě proto, že se jim líbí špatná auta. Celé to však bylo součástí konceptu. Jak to později charakterizuje jeden britský televizní kritik: „Není většinou zábavné, když chytří lidé dělají chytré věci ani když pošahaní lidé dělají pošahané věci. Ale rozhodně funguje, když chytří lidé dělají pošahané věci.“

 

Za posledních deset let se televize po celém světě pokoušely vytvořit alespoň přibližnou kopii Top Gearu, a nikdy se to nepovedlo. Důvody jsou v zásadě dva. Tím prvním jsou ohromné rozpočty, kterými tvůrci (díky štědré BBC) disponují. Mluví se o tom, že jeden půlhodinový díl tohoto týdeníku vyjde minimálně na tři milióny korun. Za měsíc tedy tvůrci utratí částku, za niž se v Česku dá natočit celovečerní fi lm. A druhým důvodem je bezesporu Clarkson. Ten si velmi rychle uvědomil, co pro BBC znamená, a vyjednal si jeden z nejvyšších platů, jež britská veřejnoprávní televize vyplácí. Nejenže údajně dostával dva milióny liber ročně (asi 60 miliónů korun – producent pořadu Wilman to nicméně vehementně popírá), ale jako jediný zaměstnanec BBC má i podíl ze zisku, který Top Gear celosvětově generuje – vedle prodeje licencí a promo akcí či speciálních vydání pro ruský nebo australský trh je tu třeba i časopis stejného jména a další komerční aktivity.

 

POJĎME ŠTVÁT LIDI

Krátce po ohromném úspěchu „druhého Top Gearu“, jak se dnes znovu oživené Clarksonově verzi říká, se ukázalo, že vysoký charismatický moderátor nedělá jako mnoho jeho kolegů Top Gear proto, aby „byl v televizi“, ale proto, že chce o světě něco říct. Vzápětí tak do Top Gearu pronikalo stále více Clarksonových ostrých názorů a pořad tak získal – vedle pověsti perfektně zprodukované a dokonale vypadající show – i pověst značně kontroverzní. Už od devadesátých let měl Clarkson smlouvu s listem Sunday Times a bulvárním Sunem na pravidelných sloupcích, jež se vedle aut týkaly také politiky, ale teprve Top Gear mu dal možnost naštvat dostatečné množství lidí. Clarksonovy politické názory bychom v Česku označili asi za pravicové, byť je zábavnější, chytřejší a přemýšlivější než většina jeho českých kolegů. Vystupuje proti většině státních regulací, počínaje radary na měření rychlosti přes zákaz kouření (je vášnivý kuřák, jenž se několikrát pokoušel bezúspěšně přestat a slavně dostal pokutu, když si během natáčení zapálil před kamerami) až po ekologická omezení automobilů. Obecně nenávidí ekology, které ve svých pořadech a článcích posměšně nazývá „sandálisté“. V jedné z posledních sérií Top Gearu dokonce zorganizoval před londýnským parlamentem protestní jízdu proti omezování řidičů. Vzhledem k úspěchu a narůstající sledovanosti svého pořadu se velmi rychle stal čímsi jako celosvětovým ideologem boje za svobody motoristů a často i za osobní svobody vůbec. Ovšem dá se to říct i jinak. The Economist ho označil za „zručného propagandistu motoristické lobby“. Zdá se ale, že pokud Clarkson něco je, pak především zručný provokatér, jenž nemá problém konfl ikty rozjíždět ani dohrát. Když bulvární Daily Mirror zveřejnil fotky, na nichž se (podruhé šťastně ženatý) Clarkson líbá s cizí ženou po odchodu z jakési party, při první příležitosti dal šéfredaktorovi pěstí. A nevadilo, že to bylo uprostřed jakéhosi ofi ciálního večírku. Během jiného slavného incidentu ve svém sloupku napsal, že únik soukromých dat lidí, kteří pobírají přídavky na děti, nepředstavuje žádné nebezpečí pro společnost. Aby to dokázal, zveřejnil své číslo bankovního účtu a další osobní data s tím, že tyto údaje jsou samy o sobě nezneužitelné. Do týdne mu kdosi na jeho bankovním účtu zřídil trvalý platební příkaz pro jednu charitativní organizaci. Clarkson vzápětí bez mučení přiznal, že se prostě mýlil.

 

KAM AŽ SE DÁ ZAJÍT

Koncem září 2006 natáčel Top Gear na bývalém vojenském letišti v severní Anglii další z dílů pořadu, obsahující jeden ze stále populárnějších extrémních kousků, jež moderátoři do pořadu pod Clarksonovou taktovkou vnesli. Richard Hammond řídil extrémně rychlý vůz Vampire Dragster vybavený leteckým motorem. Během jedné z jízd explodovala přední pneumatika a vůz v rychlosti 463 kilometrů v hodině vyletěl z dráhy. Hammond utrpěl těžká zranění (mimo jiné mozku), nicméně o několik měsíců později znovu natáčel. Clarkson se společně s producenty pořadu dostal pod značný tlak veřejného mínění, především ze strany těch, kterým pořad (či Clarksonovy názory) už nějakou dobu lezly na nervy. Přišly požadavky na zrušení pořadu, jenž byl podle kritiků příliš nebezpečný, nabádal k neuváženému chování za volantem, a došlo i na starý dobrý argument dobře známý z České republiky, když část kritiků přišla s tím, že něco takového jako Top Gear by se z koncesionářských poplatků občanů platit nemělo. Clarkson reagoval po svém – veřejnosti prostřednictvím svých novinových sloupků (moderátor neposkytuje rozhovory s výjimkou ofi ciálních tiskových konferencí, o čemž byl ubezpečen i Refl ex při pokusu ho opakovaně kontaktovat) vzkázal, že to, co v Top Gearu on a jeho kolegové dělají, prostě je nebezpečné, všichni to vědí a jsou s tím srozuměni. BBC, která bývá často považována za levicovou instituci, se za svého libertariánského moderátora a jeho pořad okamžitě postavila. A Clarkson svého kolegu v prvním díle po návratu přivítal tím, že mu podal kapesník: „Kdyby mu začaly náhodou téct sliny z koutku.“ Přesně tenhle typ humoru je přitom tím, co diváci na Top Gearu milují. Nebylo to poprvé ani naposled. Během natáčení tzv. Polárního speciálu, kdy se moderátoři rozhodli jako první lidé v historii dosáhnout magnetického severního pólu motorovým vozem, nechali producenti údajně na Clarksonův příkaz v pořadu obrázky Clarksona, jenž při řízení pil svůj oblíbený gintonic a do kamery to komentoval slovy: „Než začnete psát stížnosti, že při řízení piju, rád bych vás ujistil, že jsem na kře, tudíž, technicky vzato neřídím, ale pluju.“ Vysloužil si za to ofi ciální napomenutí od BBC Trust (obdoba naší Rady ČT), ale znovu to ustál stejně jako množství udání, která pravidelně chodí za jeho údajné řidičské přestupky. „V životě jsem nedostal pokutu za rychlou jízdu,“ tvrdí vždy moderátor lidem, kteří ho kritizují, že oslavuje v pořadu příliš rychlou jízdu. Když byl naposled jedním nepřátelsky naladěným spoluobčanem obviněn, že byl viděn, jak ve svém voze za jízdy telefonuje, dal tisku k dispozici výpis svých telefonních hovorů, aby dokázal svoji nevinu. PAN

 

NEZNIČITELNÝ

Slavná je i jeho nenávist, již choval k labouristickým vládám Tonyho Blaira a Gordona Browna. Druhého z nich označil za „jednookého skotského idiota“, prvnímu vždy vyčítal jeho přimknutí ke Spojeným státům během války v Iráku. Spojené státy jsou další věcí, jež leží Clarksonovi v žaludku. Čtenáři jeho sloupku v listu Sunday Times to zjistili už roce 2006. Clarkson tehdy označil USA za „Spojené státy totální paranoie“, kde „dnes potřebujete ofi ciální svolení k úplně všemu včetně koupě skleničky alkoholu, ale samopal vám půjčí bez problémů na podpis. Lidé na spodních příčkách potravinového řetězce tu mají možnost říct vám ne na cokoli a zničit jakýkoli váš plán jen proto, že se jejich nadřízení bojí žaloby ... a bohužel tihle lidé často nedisponují ani odpovídajícím intelektem. Dohadovat se s nimi o něčem je jako mluvit do dubu. Je to pravděpodobně proto, že většina z nich už si nebere své příbuzné, jak tu bylo dlouho zvykem, ale přesedlala na zeleninu ...“ Ukázalo se však, že náklonnost je oboustranná. Ve slavném dílu v deváté sérii, natáčeném ve Spojených státech, dostali moderátoři za úkol popsat si navzájem auta při průjezdu nejkonzervativnějšími částmi USA co nejprovokativnějšími slogany. Nakonec došlo jen na hlášky oslavující gaye, Hillary Clintonovou a pomlouvající country hudbu. Ale i to stačilo, aby byl celý štáb u pumpy v Alabamě místními burany kamenován a pak pronásledován několik kilometrů, než defi nitivně unikl tradičnímu jižanskému lynčování ve verzi pro 21. století. Tehdy jako mnohokrát předtím se ukázalo, že ne každý reaguje na Clarksonovy provokace s nadšením.

 

Přesto se zdá, že je tenhle provokatér nezničitelný. Přežil veškeré útoky tisku na svoji osobu, kupodivu přežil i všechny nápady, jež se svými kolegy v Top Gearu měl. Loni přežil i první vlnu úsporných škrtů, které BBC (paradoxně za potlesku lidí, s nimiž Clarkson sdílí část názorů) musela podstoupit a jež se dotkly jak opulentního rozpočtu jeho pořadu, tak jeho neméně opulentního platu. Ne že by to Clarksonovi muselo vadit. Jeho sloupky, sebrané do celkem patnácti paperbacků, z nichž téměř každý se dočkal nového vydání, stále patří mezi nejprodávanější knihy v Británii. Byť v nich neřeší jen auta nebo politiku, ale zaobírá se i vojenstvím nebo svou oblíbenou historií techniky. Slavný sloupek, jenž dal titul i jeho knize o technických inovacích jménem Vím, že máš duši, obsahuje celkem přesvědčivou a rozhodně zábavnou argumentaci v tom smyslu, že ty nejlepší stroje skutečně mají cosi jako duši nebo osobnost.

 

Clarkson se nicméně bude muset vyrovnat s odchodem svých „oblíbených“ labouristů do opozice, čímž ztratí svého největšího nepřítele. Jeho kolega James May to komentoval lakonicky: „Doufám, že nás lidi mají rádi i proto, že jsme nedělali to, co nám labouristická vláda řekla. Nikdo z nás nemá rád, když se nám říká, co máme dělat a co si máme myslet. A jasně, všichni jsme byli protilabourističtí. Na druhou stranu za konzervativců podle všeho skončíme zase v opozici proti vládě. Už proto, že každá nová vláda jde vždycky jako první po motoristech. Je to nejjednodušší.“

 

DESET JEREMYHO NEJSLAVNĚJŠÍCH HLÁŠEK

Tohle auto je jako herpes. Je zábavné si ho pořídit, ale žít s ním je otrava.

Fiat Brera je jako Angelina Jolie. Slyšeli jste, že je bláznivá a pojídá lepidlo na tapety, ale stejně byste si dali říct, že jo?

Rychlost nikdy nikoho nezabila. Ale fakt, že najednou zastavíte ... to vás většinou dostane.

Tohle je Renault Espace. Nejlepší přepravní prostředek pro lidi. Ale to není sama o sobě žádná výhra. Je to, jako byste řekli: „Mám syfilidu, nejlepší sexuálně přenosnou nemoc!“

Naposled, když se někdo mýlil tak jako ty, to bylo, když jeden politik jménem Neville Chamberlain vystoupil z letadla, mával při tom papírem a tvrdil, že nebude žádná válka s Německem.

(O cyklistech): Jsou to vetřelci. Neplatí silniční daň, tak nemají co dělat na silnicích. Někteří si dokonce myslí, že jezdí dost rychle na to, aby nebrzdili provoz. Až je přejedete, zjistí, že se pletli.

Dodge Viper je americká verze sporťáku. Asi tak dobrá, jako je George Bush americkou verzí prezidenta.

Náš otylý ministr dopravy tvrdí, že už jedna sklenice piva ovlivňuje schopnost řídit. Stejně ji ale ovlivňuje stáří, ty tlusťochu! Je prokázané, že sedmnáctiletý kluk po jednom pivu ve svém neduživém těle má lepší schopnost reakce než střízlivý penzista. A co teď: Zakážeš řídit starým lidem?

Žádné auto není opravdu dokonalé, pokud se nejmenuje ferrari.

Ferrari je něco jako Bůh v menším měřítku.


reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější