Na rozdíl od některých diskutujících mám bohužel stejnou zkušenost jako autorka. Služební cesta na prezentaci do Brna, EC Avala, odjezd někdy kolem páté ráno z Prahy. Bláhová naděje, že se dospím cestou byla zhacena jednak řazením pouze půlky vagonu jedničky (za to nemohou ČD, ale tuším Slovinské dráhy, kterým zrovna odpadly vagony), ale hlavně přítomností smradlavých přiopilých (jen místo piva kolovali domácí pálenku) a předně hlasitých režijkářů. A opravdu ze čtyř kupé se nedalo vybrat. Je výsměch všech platících cestujících, že tihle ožungrové mají nárok na první třídu bez příplatku. Chápu zaměstnanecké výhody, a tu režijku bych jim i nechal, ale probůh proč na první třídu? Mimochodem možná to je náhoda, ale stejně jako autorka jsem tatáž individua potkal i odpoledne cestou zpět, tam naštěstí bylo vagonů víc (tuším Vindobona), takže se dalo vybrat jiné místo. Ale čtyři kožená sedadla v kupé OBB jsou jinak opravdu fajn.

Na EC 176, co jede o půl 6 ráno z Brna, žádná kupéčková 1. třída nejezdí.

Stačilo prostě napsat "Jela sem jednou vlakem a stálo to za hov..."

Podle mě nelze obecně říct, jestli sou služby ČD dobré nebo špatné. Pokud budu chtít jet sám z Ostravy nebo Pardubic do Prahy, pak se nedá srovnávat rychlost, cena, kvalita a komfort s jízdou autem. Pokud ale budou chtít jet z Liberce do Jeseníku 4 osoby, tak je situace úplně opačná.

Jinak pytlík toho cestující byl mastný právě kvůli té tlačence a myslím že pivo pijí a chleba s tlačenkou jedí i jiní lidé než zaměstnanci ČD.

A kdybych po vás chtěl abyste si při nespokojenosti se spolcestujím šla sednout jinam, to by byl asi vrchol opovážlivosti, že ano?!

poté co nalezete do kupé, prostě otočit tím zamykačem dveří, aby se k vám nikdo nedostal (vyjma průvodčího, kterému otevřete)?

S tímto jsem se také již několikrát setkal. Zkuste v pátek sednout do 1ky v rychlíku směr Hradec Králové. Samý režijkáři, zřejmě z vedení drah nebo ministerstva. Jednou jsem dokonce musel zavolat průvodčího, aby pána s přehazovačkou upozornil, že sedí na místě s rezervací. Nedokázal to pochopit a furt mával průkazkou. Všední den obráceným směrem polehávají v kupé zaměstnanci SŽDC, kteří se přemísťují mezi zastávkami. A montérky určitě čisté nemají a kolomaz a karbol nevoní. A špindírové pravidelně přisedají do rychlíku v Břeclavi, směr vnitrozemí. Taková Vindobona, kde jsou již zmiňovaná kožená sedadla po 4 v kupe, se těmito individuy občas pyšní.
A je to zážitek, když Japončíci zírají, jak umaštěný z vesela komunikuje s průvodčím. Jenom jednou jsem zažil, kdy mladá průvodčí svého "kolegu" vykázala z vagonu. Takže ČD jezdí, ale s dopravou 21. století to nemá nic společného.

Stak už jste poučena a příště do 1 nepo­leze­te.Př­ekva­puje mi ,ale na ajzboňáci nejen zadarmo ale rovnou do jedničky a ještě s tímhle chováním,no asi žijou pořád v tradici je to naše.Modrá armáda na slovensku propouští 4 000 lidí a ruší 30% spojů až tohle přijde k nám.Jinak píšete vtipně a jak je vidět máte dostatek čtenářů...na závěr článku by to chtělo natěšit čtenáře na to co bude příště...

souhlasim s prispevky dole, CD jsou nahodou posledni dobou vetsinou docela solidni.
Akorat mi furt nejde do hlavy to pivo. Tlacenku nebo rybicky a mastny vatak bych pochopil, ale proc nekomu vadi, ze si nekdo v kupe otevre lahev piva ? Kdyz je to jinak slusne vypadajici clovek, neni to jedno, jestli si otevre mineralku nebo lahvovou desitku ?

Paní/slečna Knapová je takový hezký český Robert Langdon. On přijede do Paříže a hned se kolem něj strhne drama zahrnující několik vražd a nalezení svatého Grálu, ona sedne do auta nebo do vlaku a rázem se začnou dít horrory, jaké by snad ani ten Brown nevymyslel. Jaká hrůza, nastojte - tlačenka a pivo v první třídě! Dobytčák! Plačící operní pěvec! Trauma do konce života! Bylo by to docela k zasmání, kdyby se podobný článek vyskytoval někde v bulváru (přiznaném) a ne v časopise, který ještě cca před rokem dokázal zaujmout něčím jiným než lacinou hysterií a nadáváním na vše a všechny...

Je zajímavé, že když jednou za uherský rok (pardon, třikrát) sedne z průzkumných důvodů nějaký novinář - autíčkář do vlaku, zažije hned nějaké dobrodružství, které se cestujícímu, jezdícímu každodenně, vyhýbají (nebo se mu přihodí taky tak jednou ročně). Ale věřím tomu, že kdyby člověk sednul jen jednou za rok do auta, hodlajícího sjet nějakou naši D nebo R, určitě by zažil nějaké smrtelné nebezpečí, o kterém píše autorka na začátku.