No nevim
Prostě fotila. Stejně jako spousta jiných. Doma máme plné skříně fotek, které naposledy viděl táta, když je mezi pětašedesátým a petaosmdesátým vyvolával. A pak další roky, kdy dělal diapozitivy. Skrýval je? Ne. Jen ukázal to, co chtěl.
Popravdě, uměl to, narozdíl ode mne. Ale nějak nechápu, co je na starých fotkách vzácného. Na těch fotkách vidím vcelku spokojené lidi. Moc se ty obrázky neliší od jiných že stejné doby z Paříže, Londýna, nebo New Yorku.
Zajímavější jsou obrázky z osmdesátek. Ty hadry a boty, které jsme nosili od Kamčatky po L.A. Když jsme nebyli z bohatých rodin. Sakra, to dnes kupovat, to už stojí prachy