Vážená paní Otisko,
váš názor na porod chápu a rozumím vašemu upřímně, vylíčenému zážitku. Je mi líto pokud jste musela toto zažívat.
No já za sebe upřímně říkám: Netrpěla jsem bolestmi, porod byl rychlý a bez komplikací. Krve ze mě vytekla miska. Šestinedělí jsem prodělala bez komplikací bez žádných depresí, zkrvavených košil a prostěradel. Jen prvních deset dní na hygienických vložkách. A mohla bych být detailnější, ale nemá to smysl.
Lidé jsou různí. Jsou známi ti optimisté (vědci, umělci, páni a dámy s velkým postavením) co umírali na rakovinu a smáli se, taky pesimiste (vědci, umělci, páni a dámy s velkým postavením) co plakali, protože zažívali velkou bolest. A tak by asi všichni co maji rakovinu měli umírat také se stejným pocitem. Myslím, že podle Vás všichni nešťastní a s depresemi.

Vážený pane Doležale,
děkuji Vám za Vaše skvělé články. Ráda bych Vás podpořila ve Vašem boji za používání zdravého rozumu.
O zdravotních rizicích domácích porodů se tu už napsalo snad všechno. Chci nabídnout pohled na praktickou stránku celého procesu.
Mnohé dámy zde hovoří o hlubokém intimním zážitku - tak to jsem asi dělala něco špatně. Porod je záležitost veskrze nepříjemná a neumím si představit, jak vychutnáváte několik hodin bolestí, kdy z vašeho těla odtéká lepkavá tekutina a neovládáte své svěrače, na čela máte studený pot a nejde od toho utéct. Ve chvíli, kdy už nemůžete skoro nic, musíte konečně pořádně zapracovat- a jak to definovala jedna známá - "vykadit tříkilovou cihlu". Všude je krev, ještě přijde hnusná teplá žoužel, tedy placenta a do toho všeho vyklouzne ten poklad, kvůli kterému se ten mejdan celý koná. Poklad je také náležitě zapatlaný, smrdí od krve a řve.
Opravdu si přejete, aby všechno to svinstvo s Vámi a po Vás musela ukllízet Vaše rodina?
A tím ta krása nekončí. Začíná očistný proces šestinedělí - tedy krev se k Vás řine jako vodopád, takže za první den spotřebujete čtyři prostěradla a tři noční košile.Kdo Vám je bude doma vyměňovat? Kdo to všechno bude prát? Vy přece po namáhavé práci budete spát! Kdo bude chovat miminko, abyste se zotavila? V nemocnici toto všechno zvládne personál a Vy se můžete jako královna chlubit vymydleným miminkem své odpočaté rodině. Není to tak lepší?
Zkuste si představit, ža by Váš drahý po Vás chtěl, abyste mu utírala zadek, to byste byla nadšená! To je také fyziologický proces a přesto s ním neobtěžujete okolí. Neobtěžujte ho tedy ani s porodem.

Otiska

v prvním těhotenství jsem veškerou tu extenzivní "péči" přetrpěla, protože "je to přece všechno proto, abych měla zdravé miminko", jen abych si postupně uvědomila, že jediným léčebným prostředkem v první polovině těhotenství je potrat (když je něco špatně, tak se toho s plodem opravdu moc udělat nedá), což je "léčba", kterou jsem rozhodně podstoupit nehodlala. Další skupinu vyšetření pak tvořily testy "pro jistotu" samotných zdravotníků (svou krevní skupinu, Rh faktor a možnost výskytu infekčních chorob coby dárce krve znám natolik, že na to testy fakt nepotřebuju). V druhém těhotenství jsem si nechala udělat na začátku těhotenství ambulantní testy na hladinu hormonů štítné žlázy u praktického lékaře (kupodivu přemluvit endokrinologa, aby mě přijal, byl strašný problém, přestože jsem se v minulostí léčila a toto je jeden z mála případů, kdy lze problém skutečně vyřešit, přitom nevyřešen přímo ohrožuje existenci těhotenství nebo zdraví dítěte). Ke gynekologovi jsem poprvé přišla v 35. týdnu těhotenství a musím říct, že to ještě bylo možná o tři týdny brzy. I tak jsem podstoupila sérii vyšetření s mizivým smyslem a významem pro mě a pro dítě , kupodivu ta smysluplná a něco řešící mi nějak nabídnuta nebyla (například "velký" ultrazvuk pro zjištění operabilních vývojových vad či stavu jizvy po císařském řezu pro rozhodování o způsobu druhého porodu). Dál se rozepisovat nebudu, ale z vlastní zkušenosti musím říct, že péče o těhotné ženy v této republice mám značné mezery, a ty spočívají právě v individuálním přístupu ke každé ženě. Takhle se nutí všechno všem v maximálním rozsahu a je to už víc ke škodě než k užitku.

protože pod původním článkem se moc nediskutuje:
Jestliže nějaká studie obsahuje "tvrdá data" týkající se výhradně fyzického zdraví novorozence a matky po porodu, je to studie nekomplexní, nedostatečná a o ničem nevypovídající, resp. vypovídající pouze o tom, že porod v "laboratoři" je technicky jednodušší, s možností rychlejšího zásahu v případě ohrožení zdraví či života, a tedy pro vlastní okamžik porodu bezpečnější. Aby však bylo možné hodnotit skutečně všechny důsledky obou přístupů, musela by se studie zaměřit nejen na fyzický stav bezprostředně po pordu, ale na sledování takto narozených osob dejme tomu do 30 let jejich věku, kdy by byly hodnoceny další parametry, jako je sociální adaptace, vzdělání a profesní uplatnění, výskyt psychologických a psychiatrických patologických jevů, kriminalita, subjektivní pocit naplnění a životního štěstí atd. Počet respondentů se mi navíc zdá dost malý. Potom by teprve bylo možné oba přístupy skutečně porovnat a případně rozhodnout, jestli některý z nich je výrazně horší s významným negativním dopadem do života (nejen fyzického zdraví těsně po porodu) jedince. Dostali bychom formou tvrdých dat odpověď na otázku, zda například za formálně vyšší procento fyzicky zdravých novorozenců a rodiček v porodnici neplatí společnost někde jinde. Takhle nic nevíme a ani článek JXD žádné nové poznání nepřináší. Je jenom hysterickým výkřikem, ze kterého by šlo klidně jako "tvrdou" pravdu odvodit názor, že nejlepší porod je císařem, ergo, že pro novorozence by bylo patrně z hlediska jeho zdraví ideální, kdyby celý jeho prenatální vývoj včetně početí probíhal v nějakém sofistikovaném sterilním zařízení místo matčiny dělohy, odkud by byl po devíti měsících šetrně a sterilně vyjmut a předán "rodičce". Opravdu legrační.

Ma zkusenost s tehotenstvim a porodem je nadherna. V tehotenstvi mne zacali honit na ruzna vysetreni, i kdyz jsem byla uplne zdrava a citila jsem se lepe nez kdykoliv pred tim. Zacla jsem tedy hledat moznosti jakym zpusobem rodit. Hodne zen, co rodilo v poodnici, rikalo, ze nemaji z porodu moc hezky zazitek. Vetsinou nekdo vyhodnotil nejakou komplikaci a tak rodicku vystresovali. Ta se pak vubec nemohla na prirozeny chod porodu soustredit. A narozeni provazelo jedno trauma za druhym. Zeny co rodily doma mluvily o porodu velmi dobre a jejich deti zarili a byli velmi klidne. Me prani (jako kazde maminky) bylo mit zdrave dite, klidne tehotenstvi a nasledne materstvi bez komplikaci... Rozhodla jsem se pro porod doma. Mam krasneho zdraveho syna, ktery nebyl jeste nemocen a nema jedinou zdravotni a psychickou komplikaci. Na zaver jen malickost. Pokud muzi rikaji zenam jak, kde a kdy maji rodit, mely by zacit zeny rikat muzum jak, kde a kdy si to maji delat