o jídlo, ale o veškerou kulturu. Většina poslouchá totální brak, čumí na totální srágory v TV či v multiplexech, obdivuje nejnablblejší obrázky. A tvůrci všeho toho balastu se ještě poplácávají po ramenou, jací jsou mistři. Nevkus, mentální retardace, tupost - to tu vládne.

Červená Lhota Restaurant, po prohlídce zámku tento podnik raději obejděte, jistější ale je přeplavat rybník na druhou stranu. nejšílenější kulinářský zážitek v životě.

Stravuji se často po restauracích a je to utrpení. Stereotyp, nechutná jídla, nekvalitní suroviny. Problém je, že to není lepší ani v hospodách, které se tváří luxusně a mají taky luxusní ceny. Jak je možné, že se v Itálii nebo Řecku najíte fantasticky v každé vesnické hospůdce /tam možná i líp,nežli ve městě/ a u nás je to pořád taková trága?

Proberou se! ten pořad běží už pěkně dlouho. Ještě zapomněli napsat reportáž ze Sarajevské olympiády, tak jim to připomínám!

to je tedy něco. Tam by se poblil nejen Pohlreich, tam jsem se poblil málem i já a to že jsem na leccos zvyklý. Manželka nejedla vůbec, já, protože jsem hlady umíral jsem si dal zvěřinový guláš, což byla moučná omáčka s krustou od minulého dne, tomu vévodila jedna (!) flaksa na vrchu, celé doplněné kytem, což byly svařené těstoviny do jednoho kusu, vše přihřáté v mikrovlnce. Už pohled odpuzovat. Manželčina moravského brabce představovaly tři betonové knedlíky (asi putovní) hrstička tepelně neupraveného zelí a dva kousíčky tlustého vepřového i s chlupy, opět decentně přihřáté v mikrovlnce. Já jsem myslel, že nám nesou zbytky pro psa, a on to byl prý oběd. A slečna co obsluhovala ještě povídala "...a co byste za ty prachy chtěli?" Každý z povedených blafů stál stovku. Měla mě odpudit už i prázdná restaurace (bylo poledne). Tak nazdar a dobrou chuť v Mělníku. Doporučuji.

klaus raus

Nějak jsem nepochopil, co chtěl autor říci. Zdá se mi, že jen zopakoval to, co neustále opakuje Pohlreich a článek nepřináší žádnou novou informaci či názor.
Nesouhlasím, že se české pohostinství téměř nezměnilo. Vnímám, že přibývá podniků, ze kterých musí mít Zdeněk radost. Jídelní lístky se tenčí, obloh ubývá a objevují se i informace o původu surovin a sezóní nabídky. Jediné, co se moc nemění, je kvalita obsluhy, která je částečně dána přezaměstnaností v tomto odvětví. Osobně si myslím, že tomuto pozitivnímu vývoji Zdeněk dost pomohl, navzdory neoriginálnímu a přízemnímu formátu jeho pořadu.