Komentáře
Kdysi býval novinář symbolem člověka, který přináší informace, odhaluje kauzy a klade nepříjemné otázky mocným. Jeho slovo mělo váhu a jeho práce budila respekt. Když novinář něco napsal, lidé zpozorněli, protože věřili, že za tím stojí poctivá práce, ověřování faktů a snaha dobrat se pravdy.
Dnes už samotné označení „novinář“ není automatickou zárukou autority ani důvěryhodnosti. Mnozí lidé mají pocit, že část mediální scény se vzdálila od původního poslání a místo hledání informací se věnuje především prosazování vlastních ideologických postojů. Čtenář pak často nepoznává reportéra, ale spíše aktivistu, který si spletl redakci s tribunou.
A tak vzniká zvláštní paradox. Čím více někdo křičí, že je strážcem pravdy, tím více lidí si klade otázku, zda náhodou nestřeží hlavně svůj vlastní názor. Důvěra, která se budovala desetiletí, se pak rozpadá po jednotlivých titulcích, komentářích a moralizujících textech.
V satirické zkratce by se dalo říct, že některé redakce dnes připomínají restauraci, kde si objednáte zprávy, ale kuchař vám místo nich přinese vlastní politické přesvědčení přelité omáčkou z nadřazenosti. A když se podivíte, že jste si objednali něco jiného, je vám vysvětleno, že problém není v menu, ale ve vás.
Právě kvůli podobným zkušenostem někteří lidé označují část mediálního prostředí za svět pseudonovinářů. V debatách bývají zmiňována média jako Reflex, Deník N, Novinky a další. Ne proto, že by v nich automaticky pracovali špatní novináři, ale proto, že se stala symbolem kritiky určitého stylu žurnalistiky, který podle odpůrců více přesvědčuje než informuje.
Výsledkem je, že novinář už pro mnoho lidí nepředstavuje osobnost, před kterou by automaticky smekli klobouk.
Dnes už samotné označení „novinář“ není automatickou zárukou autority ani důvěryhodnosti. Mnozí lidé mají pocit, že část mediální scény se vzdálila od původního poslání a místo hledání informací se věnuje především prosazování vlastních ideologických postojů. Čtenář pak často nepoznává reportéra, ale spíše aktivistu, který si spletl redakci s tribunou.
A tak vzniká zvláštní paradox. Čím více někdo křičí, že je strážcem pravdy, tím více lidí si klade otázku, zda náhodou nestřeží hlavně svůj vlastní názor. Důvěra, která se budovala desetiletí, se pak rozpadá po jednotlivých titulcích, komentářích a moralizujících textech.
V satirické zkratce by se dalo říct, že některé redakce dnes připomínají restauraci, kde si objednáte zprávy, ale kuchař vám místo nich přinese vlastní politické přesvědčení přelité omáčkou z nadřazenosti. A když se podivíte, že jste si objednali něco jiného, je vám vysvětleno, že problém není v menu, ale ve vás.
Právě kvůli podobným zkušenostem někteří lidé označují část mediálního prostředí za svět pseudonovinářů. V debatách bývají zmiňována média jako Reflex, Deník N, Novinky a další. Ne proto, že by v nich automaticky pracovali špatní novináři, ale proto, že se stala symbolem kritiky určitého stylu žurnalistiky, který podle odpůrců více přesvědčuje než informuje.
Výsledkem je, že novinář už pro mnoho lidí nepředstavuje osobnost, před kterou by automaticky smekli klobouk.
@Miroslav Zita Ceny Pulitzera nebo Peroutky jsou ukázkou nenovinařiny .. Stačí si zjistit jak tito .. dělali svou práci a věčně ohýbali svůj hřbet před režimem. Tak je to dodnes.
Tak jste se místní débátéři ze smečky hejwl*mejdů opět předvedli v prášení jak váš vzorVH s odcizenou lucernou .. další dva pravdivé komentáře na udání třetí strany vám byly odstraněny .. tak zní email
Když ke všemu nacionalismus je jasnou součástí levicové, socialistické ideologie, ze své podstaty hrající na ty nejtemnější lidské pudy strachu, závisti a nenávisti.
Pravice naopak vůbec nacionalismus neřeší, pro ni je důležité aby jedinec ctil a dodržoval osvědčená společenská pravidla, garantující svobodu a práva jedince. Když jakého je původu je úplně jedno. Ovšem když platná pravidla poruší, tak okamžité nekompromisní vyhoštění následuje.
Bohužel světu aktuálně vládnou levičáci -socialisté se svou aktuálně neomarx-progresivistickou ideologií s jejím multikulti, gender, LGBT či eko-klima falešným ohlupováním dobrem a rovností pro všechny, v reálu pro ně víc. A aby to zamaskovali, za lepší - liberální demokraty se vydávají (jako měli komouši demokracii lidovou) a svou špínu na pravici házejí.