Taky mě ***, že za komunismu nebylo možno vyjet za hranice a vidět Abbu, tenkrát mě to jako děcko hodně bavilo a baví vlastně dodnes. Depeche Mode v Praze jsem naštěstí viděl. Grace Jones by mě asi taky za mlada bavila, jednu dobu jsem nosil její účes. U filmu jsem měl štěstí a Nebe nad Berlínem jsem poprvé viděl v květnu 1989 přímo v Západním Berlíně, kde jsem se octnul na pozvání - od té doby jsem film viděl asi stokrát. Poprvé mě to úplně uzemnilo a scéna z knihovny, co jsem ji i v Západním Berlíně navštívil, společně s hudbou, patří k mým nejintenzivnějším zážitkům.
Hezký i nostalgický rozhovor. Díky