Zpětné zrcátko
Zeman dokáže podlézt i laťku přibitou k podlaze. Ocenil, že konečně přichází vláda skutečných odborníků
20 komentářů
Jaroslav Lindner
9
Zemana potěšil fakt, že ho předstihl alespoň jeden premiér na politickém hnojišti.
Přejít do diskuze
@Miroslav Zita No Zito, a přesně takový je i tvůj příspěvek. Taková malá osobní terapie. Ale když ti to pomáhá, proč ne.
@Petr Minář Největší problém je v tom, že my ostatní dovolíme té Sebranice si takové lidi jako byl Zeman nebo je Babiš, zvolit. Lůzy je cca 30% tedy je snadno přehlasovatelná ovsem to bychom museli chodit k volbám jako při volbě prezidenta Pavla.
Inu legace a účinky dřívějšího lemtání alkoholu se na Ovarovi projevují stále víc, i když dnes už asi nepije. Ještě by mohl okomentovat zánik "jeho" strany ČSSD, kterou sám pomáhal likvidovat.
Autor se opět chopil klávesnice s vervou kata, který má tupý meč, ale o to víc se rozmáchne. Text nepůsobí jako komentář, nýbrž jako osobní terapie – místo argumentů ironické škleby, místo myšlenek naučené grimasy. Satira tu neřeže, jen štípe jako komár s literárním komplexem.
Autor s obdivuhodnou vytrvalostí skládá mozaiku z klišé, která už byla i v hospodě třikrát ohmataná. Věta střídá větu, každá s ambicí být „tou trefnou“, ale dohromady připomínají pytel hřebíků vysypaný na podlahu redakce: hlučné, chaotické a bez konstrukce. Kdyby se nadsázka měřila na gramy, autor by psal na kuchyňské váze.
Zeman je v textu karikaturou, ale ne proto, že by byl dobře vystižen – nýbrž proto, že autor jiný nástroj nemá. Když chybí přesnost, nastupuje pohrdání. Když chybí pointa, pomůže přídavné jméno. A když už opravdu není co říct, přijde metafora tak přehnaná, že by se za ni styděl i kabaretní plakát z roku 1990.
Výsledkem je satira, která si hraje na odvahu, ale bezpečně kope jen do směru, kde se tleská. Opačný názor tu není protivník, ale rekvizita. A autor? Ten se stylizuje do role neúprosného pozorovatele, přestože ve skutečnosti jen stojí před zrcadlem a obdivuje vlastní grimasu.
Je to text, který chce být jedovatý, ale je jen kyselý. Chce být chytrý, ale je hlavně spokojený sám se sebou. A tak zatímco se vysmívá nízkým laťkám jiných, sám s přehledem podlézá tu autorskou – a ještě se u toho tváří, že jde o umění.
Autor s obdivuhodnou vytrvalostí skládá mozaiku z klišé, která už byla i v hospodě třikrát ohmataná. Věta střídá větu, každá s ambicí být „tou trefnou“, ale dohromady připomínají pytel hřebíků vysypaný na podlahu redakce: hlučné, chaotické a bez konstrukce. Kdyby se nadsázka měřila na gramy, autor by psal na kuchyňské váze.
Zeman je v textu karikaturou, ale ne proto, že by byl dobře vystižen – nýbrž proto, že autor jiný nástroj nemá. Když chybí přesnost, nastupuje pohrdání. Když chybí pointa, pomůže přídavné jméno. A když už opravdu není co říct, přijde metafora tak přehnaná, že by se za ni styděl i kabaretní plakát z roku 1990.
Výsledkem je satira, která si hraje na odvahu, ale bezpečně kope jen do směru, kde se tleská. Opačný názor tu není protivník, ale rekvizita. A autor? Ten se stylizuje do role neúprosného pozorovatele, přestože ve skutečnosti jen stojí před zrcadlem a obdivuje vlastní grimasu.
Je to text, který chce být jedovatý, ale je jen kyselý. Chce být chytrý, ale je hlavně spokojený sám se sebou. A tak zatímco se vysmívá nízkým laťkám jiných, sám s přehledem podlézá tu autorskou – a ještě se u toho tváří, že jde o umění.
Špatné vlastnosti se věkem umocňují. Zeman je dokonalá ukázka. Velmi inteligentní blbec.
@Miroslav Zita Super Zito, já vím, temný rytíř povstal, ale teď už si odpočiň nebo se nám tu z té osobní terapie zblázníš.
@Miroslav Zita
Že to tedy vůbec čteš! Jdi se svými rozbory za ožralým Zemanem, ten tě ocení.
Že to tedy vůbec čteš! Jdi se svými rozbory za ožralým Zemanem, ten tě ocení.
Odporný a ostudný zjev, věčná hanba sebranky, co ho volila (dokonce 2x). A smutné, že zde ani není možnost ji pojmenovat..
Byla by to "urážka" těch, co nemají ani páteř ani čest a navíc duto...
Byla by to "urážka" těch, co nemají ani páteř ani čest a navíc duto...
Že vůbec tomu plesnivému kobzolovi dáváte prostor. Chudák trpí demencí a plete si pojem a průjem
Do té doby, než duševní invalidé typu p. Mertlíka budou udržováni při životě pochybnými platformami, bude na české politické scéně veselo. Je otázka, zda to většina národa chce..
Pod článkem se otevírá diskuse – ten zvláštní biotop, kde se čtení považuje za zbytečný luxus a porozumění za podezřelou intelektuální úchylku. Slaboduchý diskutér totiž ví své: proč číst text, když stačí titulek? A proč přemýšlet, když lze okamžitě reagovat na ostatní diskutéry rozhořčením.
Tito rytíři komentářů vyrážejí do boje s prázdným štítem logiky, ale s plnou zbrojí překlepů. Autor článku je pro ně polobůh – ne proto, že by psal dobře, ale proto, že píše pro ně. A to je zásadní. Jakákoli kritika textu je tedy útokem na jejich vlastní svět, kde se věta bez čárky rovná autenticitě a názor bez argumentu odvaze.
Diskutér tohoto druhu neargumentuje, on cítí. A když cítí, píše. Rychle, zběsile, bez háčků, bez čárek, bez myšlenky.
Vrchol grotesky nastává ve chvíli, kdy slaboduchý diskutér morálně povstane. Najednou je ochoten soudit, odsuzovat, dehumanizovat a v některých případech přát i smrt. Ne proto, že by chápal obsah sporu, ale protože se někdo dotkl jeho idolu – článku, který sám nečetl, ale cítil, že je správný. V té chvíli se z něj stává tribun lidu s rétorikou hospodského kata: žádná nuance, žádná empatie, jen klávesnicová zloba převlečená za spravedlnost.
A tak diskuse pod článkem nepřipomíná výměnu názorů, ale spíš kurník, kde každé zakokrhání je považováno za argument a kde ten, kdo umí psát celé věty, působí podezřele. Kritické myšlení je tam vetřelec. Gramatika nepřítel. A čtení? To už je vyloženě provokace.
Tito lidé nejsou hlasem lidu. Jsou ozvěnou prázdna. A jejich největší tragédie není v tom, co píší – ale v tom, že jsou přesvědčeni, že tím něco říkají.
Tito rytíři komentářů vyrážejí do boje s prázdným štítem logiky, ale s plnou zbrojí překlepů. Autor článku je pro ně polobůh – ne proto, že by psal dobře, ale proto, že píše pro ně. A to je zásadní. Jakákoli kritika textu je tedy útokem na jejich vlastní svět, kde se věta bez čárky rovná autenticitě a názor bez argumentu odvaze.
Diskutér tohoto druhu neargumentuje, on cítí. A když cítí, píše. Rychle, zběsile, bez háčků, bez čárek, bez myšlenky.
Vrchol grotesky nastává ve chvíli, kdy slaboduchý diskutér morálně povstane. Najednou je ochoten soudit, odsuzovat, dehumanizovat a v některých případech přát i smrt. Ne proto, že by chápal obsah sporu, ale protože se někdo dotkl jeho idolu – článku, který sám nečetl, ale cítil, že je správný. V té chvíli se z něj stává tribun lidu s rétorikou hospodského kata: žádná nuance, žádná empatie, jen klávesnicová zloba převlečená za spravedlnost.
A tak diskuse pod článkem nepřipomíná výměnu názorů, ale spíš kurník, kde každé zakokrhání je považováno za argument a kde ten, kdo umí psát celé věty, působí podezřele. Kritické myšlení je tam vetřelec. Gramatika nepřítel. A čtení? To už je vyloženě provokace.
Tito lidé nejsou hlasem lidu. Jsou ozvěnou prázdna. A jejich největší tragédie není v tom, co píší – ale v tom, že jsou přesvědčeni, že tím něco říkají.
@Jaroslav Liška No, možná kdyby jste skončil v ústech vaší matky a obohatil tak její zažívání proteinem, mohli jsme mít o trochu inteligentnější populaci...