Je mi 82 a uz asi 20 let vubec nic necitim ( nazyva se to "anosmie"-ztrata cichu a je bezna u starych lidi) a jsem s tim spokojen .
Nekdy -treba v letadle -to ma sve vyhody o cemz jsem se mnohokrat presvedcil , kdyz si partnerka stezovala na "strasny smrad"neb nekdo v sousedstvi flatuloval a ja byl v pohode , nic necite.
Nicmene v zivote jsem byl nekolikrat konfrontovan s nahledem zeny ktera mi sdelila , ze mam "stesti ze ji vonim " neb s clovekem , ktery by s jejimi cichovymi vjemy nebyl kongruentni " by se nikdy nemohla pratelit".
Nicmne ta cichova ( olfaktoricka ) kon-ci inkongruence je naprosto subjektivni vjem, neb neco co jednomu voni , muze jinemu smrdet ( podobne jako s chutovymi pocitky)

Čich je nejstarší ze smyslů, máme ho společný už z hady, je v nejstarší části mozku. Pro mě osobně je jedním z nejdůležitějších věci , jak hodnotím známé - stanou se mými přáteli nebo ne?