Naše armáda je v rozkladu. Náčelník Generálního štábu AČR naběhne do PS v maskáčích. To říká vše samo o sobě.

Přežíváme v dějinách tím, že včas poznáme kdo zvítězí a k tomu se přidáme. Bohužel naše současná proukrajinská vláda tuto schopnost a prozíravost, na rozdíl např. od Maďarska a Slovenska, nemá. Ostaně ona nemá žádnou prozíravou schopnost.😶

Kluci na obrázku jdou brodit....Hezký ,, s celým tankem pod vodu a trefit se na břeh. Ty roury mě přivedli k této myšlence...
A k článku. Je jasné při počtech naší armády po týdnu intenzivního boje ,,,by do pole museli nastoupit i z generálního štábu.. Pokud by byli povolány nevycvičené zálohy ,,,,a kdo by je asi v rychlosti vycvičil,,,,při prvém útoku se postřílí mezi sebou. Jak celou situaci vyřešit. De to jen jediným způsobem který není populární...10 měsíců vojny...Ale, nemáme kasárna, a nemáme k tomuto řešení vlastně skoro nic...Tak se kluci nebojte ,, povinná služba je jen bubák.,
Letadla nás zachrání....😂😂😂😂😂

Pan Buchert jen říká co je dávno známa věc. Naší vojáci jsou spíše žoldáci co si budeme povídat a s vlastenectvím naších dědů,kteří za prvé republiky chtěli bojovat ve 38.a pak bojovali v Anglii v Rusku i jinde a pokládali život to nemá nic společného. To že se zvýší náborový příspěvek vojáky moc do armády nepřivede. Komu vyhovuje vojenský život ? Většině lidem ne. Jak tady někteří psali 99 % nás co jsme byli na vojně jsme rádi šli do civilu. No a že by dnes někdo rád položil život za dnešní republiku ? No možná by se takoví našli,ale dnes se nikomu nechce na vojně umírat. Příklad z Ukrajiny kde už mnozí Ukrajinci mají všeho dost a nechtějí bojovat, což je normální to jen dokazuje.

... "a díky socialistickému bordelu jsem se pak vyhnul pozvání na cvičení"
Tato věta mi zaujala, pro špatný původ jsem prošel troje cvičení, holt jsem neměl konexe na těch správných místech.

Tak na vojnu s radostí nechodil nikdy nikdo za žádného režimu. Já taky ne. Byl jsem dva roky u tankového pluku a domů jsem šel s maximální úlevou a přáním, abych se tam už nikdy nemusel vrátit, což mi na rozdíl od dnešních gaučových válečníků zůstalo.
S odstupem let jsem ale musel uznat, že mi vojna přeci jenom něco dala a že jsem to pak v praktickém životě upotřebil.
Vedle fyzické kondice také psychickou odolnost díky práci pod časovým tlakem na hranici fyzických možností, odpovědnost za druhé a schopnost být týmovým hráčem. Dlouhé odloučení od rodiny pak schopnost spoléhat sám na sebe a umět si poradit i v situacích, které bych v civilu asi nikdy nezažil a v kterých bych nevěděl jak.
Všechno co jsem vyjmenoval by dnešní generace potřebovala jako prase drbání. Základní délka výcviku by byl jeden rok, protože každé roční období nese svá specifika a nároky. Kdo by si nevyzkoušel zimu na vojně, nemohl by nikdy tvrdit, že je vycvičený voják.