Zásadně nesouhlasím. Narativ šetření nebo chcete-li ideologie šetření je kořenem našich problémů. Buď je něco škodlivé a pak je třeba to nahradit něčím co škodlivé není a nebo to škodlivé není a pak není třeba nic měnit. To je samozřejmě zjednodušení ekologických problémů, ale říká to, že potřebujeme systémová řešení. Recyklace založená na ideologii systémovým řešením není a proto nefunguje. Možná jen oddaluje míru zaneřádění naší krajiny ale možná přesně naopak protože jen oddaluje přechod na nějaké systémové řešení, kterým by například byly biologicky odbouratelné plasty nebo naopak nově pojaté obalové techniky na základě přirozeně biologicky odbouratelných materiálů. Některé materiály nejsou odbouratelné, ale vůči přírodě jsou zcela inertní jako například sklo. Smysluplná recyklace je pouze tehdy, když primárně existuje poptávka. jako právě po skle, které lze využít znovu pro výrobu plně hodnotných skleněných předmětů a pokud přesto skončí v přírodě nestane se vůbec nic, pokud se tedy někdo o to nezraní. Do té doby je jediným systémovým řešením spalování a pokud by se neustále nebazírovalo na třídění, bylo by pravděpodobně mnohem více spaloven a nikoho by nenapadlo vozit odpad do Číny, kde ho stejně vysypou do moře. Říkat, že něco nefunguje a proto to musíme dělat o to více je nesmysl. Recyklace je produktem ideologie šetření a my šetřit nepotřebujeme vůbec s ničím. Voda z naší planety nikam nemizí, stejně tak energie je kolem nepředstavitelné množství. Jediným nezměnitelným faktorem je prostor o který se dělíme s přirozenými biotopy a tím tedy nešetříme vůbec. Naopak ve jménu boje s klimatem vypalujeme poslední zbytky deštných pralesů, abychom pěstovali biopaliva. Je to naprostá schizofrenie a děláme přesný opak toho co bychom dělat měli. Slovo šetření a obnovitelnost jsou toxická zaklínadla.

Většina problémů je snadno řešitelná obyčejnou intuicí, soudností ale systém už se dávno zacyklil a ekologie se stala novým náboženstvím. Kdo by si troufnul rouhat se, inkvizice číhá na každém rohu

Užitečné by bylo recyklovat takovéto zelené mudrlanty - zrušit jim teplá místečka, placená z veřejných peněz - a poslat je dělat poprvé v životě něco užitečného, aby si vyzkoušeli proces, zvaný PRÁCE. Třebas sekat trávu nebo zametat chodníky. To by i tento "vědec" zvládnout mohl.

...nemusí nutně znamenat vzdát se každoroční dovolené u moře...
No a copak je nutné, být každoročně u moře?

Zelený fanatik blouzní. Ten by byl spokojený, kdybychom se vrátili do jeskyní. A tam by zakázal ohýnky. Anebo ještě lépe - lidstvo vyhubit.

A takovéto myšlenkové giganty platíme z našich daní!

Jak píše trefně pan Mertlík, dějiny se opakují, mění se jenom kulisy. Až někdo vymyslí lepší systém, než je tržní demokracie založená na svobodě jednotlivce, pak mohou tyhle podobné diskuse dávat nějaký smysl. Jenže alternativu k demokracii za celou dobu historie lidstva nikdo nevymyslel a nevymyslí. Jistě, pokusy tu byly a vždy skončily nesvobodou a většinou také krveprolitím. A můžeme tomu říkat komunismus, fašismus, socialismus, melounová politika či vymýšlet s prominutím kraviny typu sdílení (pěkně skrytá součást komunismu, všechno pro všechny, ale nakonec vždycky někdo bude chtít a mít víc). Jen technická na závěr, vždy mne pobaví, jak výzor těchto věrozvěstů vždy odpovídá tomu, co mají v kebuli. Ale to už je zase na debatu z jiného soudku...

To jistě, dobrovolně ani náhodou. Ale co kdyby byla součástí každého prodaného výrobku cena za recyklaci, popř. poškození ž. p., striktně daná obsahem materiálů výrobku a obalu? To už by se zákazník (a potažmo výrobce) musel zajímat, co kupuje, čím cenu snížit. A bonusem pro zákazníka by mohl být odvoz odpadků zdarma, protože už si přece koupí výrobku recyklaci zaplatil. Takž by se tím dost radikálně řešily zároveň i černé skládky.

Spotřebu nikdo dobrovolně nesníží, už si to zapamatujte. Spotřebu naposledy snížil komunismus.