"A když to vydržíš do večera, nepapat, uvidíš zlaté prasátko." "Nemusím, já už ho vidím!"
To (já) nemusím je důležité. Být to vážně míněný článek, tak by dámy a pánové z odborů baštili na rautech a hladovku by drželi ti, kteří jsou na nedostatek zvyklí - tedy ti, které odbory "jako zastupují".
Roli odborů chápu do úrovně, kdy odborář je jedním z pracujících zaměstnanců. Odborář z povolání, to je jako líný právník Marx, kterého živil továrník (vykořisťovatel) Engels - a dali dohromady dílo o tom, jak se mají dělníci špatně (patrně u Englese v továrně, když jim Marx projedl část jejich platů).
Jak může odborář, který o práci v praxi ani nezavadil, zastupovat pracujícího? Proč by měl pracující živit nějakého "taškáře" (člověka, který se občas objeví s taškou diplomatkou) za to, že někde klade více méně nesmyslné požadavky? Nebylo by pro pracujícího lepší střádat si odborové poplatky bokem na právníka?