Australský hacker a whistleblower Julian Assange uspěl u britského soudu, který odmítl jeho vydání do USA, kde mu hrozí trest 175 let vězení. Zakladateli serveru WikiLeaks, který mimo jiné zveřejnil i tajné dokumenty americké armády, se dlouho dařilo skrývat před zatčením na ekvádorské ambasádě v Londýně. V souvislosti s dnešním soudem přinášíme jeho profil.
Kdo je tedy ve skutečnosti Julian Assange? Jaké možnosti na něj čekají v situaci, kdy mu ekvádorská vláda zrušila azyl na své londýnské ambasádě, a dokonce mu odebrala občanství, které mu udělil bývalý silně levicový prezident Rafael Correa?
Znásilnění a kauce
Současný prezident Lenín Moreo s Assangem takovou trpělivost neměl. Nechce mít úplně špatné vztahy s USA, a hlavně už nemínil tolerovat údajně špatné chování Assange k zaměstnancům ambasády ani to, že si zřejmě udělal z velvyslanectví centrum svých „špionážních“ aktivit.
Assange po „vyhnání“ z ambasády, kde strávil v provizorních podmínkách sedm let, ihned zatkla britská policie. Hrdina nesmiřitelných bojovníků za naprostou svobodu informací má totiž opletačky se zákonem hned ve třech zemích.
Britové ho zatkli, protože v zemi porušil zákon, když nedodržel podmínky kauce, na jejímž základě byl propuštěn z vězení. Tam se dostal, když ho chtělo vydat Švédsko. V severské zemi ho obvinili ze znásilnění a sexuálního útoku a následně utekl do Velké Británie, jež ho zadržela na základě evropského mezinárodního zatykače. Assange se tehdy bránil, že obvinění je smyšlené a je jen zástěrkou pro to, aby byl ze Švédska vydán do USA. Pravděpodobnost vydání ze Švédska a Británie je zhruba stejná.
Když se Assange v Británii dostal po zaplacení kauce z vězení, ihned utekl na ekvádorskou ambasádu, kde ho nadšeně uvítali zástupci tehdejší, silně levicové vlády. Ikonou světové levice se Julian Assange stal díky svým aktivitám, které vedly k založení serveru WikiLeaks, jehož deklarovaným cílem je zveřejňovat informace, jež utajují před svými občany vlády jednotlivých států.
Assange, původem Australan, nejprve působil jako hacker, založením WikiLeaks stal se globálním politickým hráčem, který věří v absolutní informační svobodu. Podle ní vlády nemají právo utajit před svými občany vůbec nic. Takto teoreticky to zní vznešeně a leckdo by s tím mohl i souhlasit. V praxi to je ale velmi těžko realizovatelné bez toho, aby byly poškozeny zájmy jednotlivých států a zprostředkovaně i jejich občanů.
Škodlivost způsobu, jakým Assange a jeho spojenci bojují za to, co nazývají úplnou informační svobodou, lze dobře ilustrovat právě na fungování WikiLeaks.
V roce 2010 tento internetový server zveřejnil statisíce materiálů ukradených z počítačových systémů americké vlády. Pozornost tehdy vyvolaly zejména ty z války v Afghánistánu a Iráku, ale také obrovský počet tajných diplomatických depeší, které posílali američtí diplomaté své vládě a v nichž informovali otevřeně o situaci v zemích, kde ve službách své vlády pracovali. Oba tyto druhy materiálů významně poškodily Spojené státy, i když každý jiným způsobem. V případě válečných informací sice v některých případech odkryly konkrétní přešlapy amerických vojáků, ale na druhou stranu samozřejmě nepřátelům americké armády předaly velmi významné množství informací využitelných v boji s Američany.
Podobně v případě diplomatických depeší Američanům hrozila diplomatická roztržka se zeměmi, o nichž bylo v materiálech mnohdy nelichotivě, i když pravdivě psáno. Svoboda informací má svůj smysl, pokud slouží k odhalování prohřešků vlád, například v případě korupce konkrétních politiků nebo úředníků. Vojenskou oblast čí diplomacii si ovšem bez rozumné míry utajování realisticky představit nelze.
Na straně Ruska
Assange navíc nezveřejňuje jen konkrétní případy, ale plošné balíky informací. Je proto logické, že USA ho chtějí stíhat, i když zatím jen kvůli spoluúčasti na krádeži informací z vládních počítačů, které provedl Američan Bradley Manning (po změně pohlaví Chelsea Manningová). Právě k tomuto stíhání by teď měl být Assange do USA vydán, protože ve Švédsku bylo obvinění ze znásilnění z důvodu dlouhého pobytu Assange v cizině zastaveno. I část levice, jež měla určitý druh pochopení pro Assangeovy informační údery vůči USA, ale na Assange zanevřela, když se aktivně zapojil do ovlivňování posledních amerických prezidentských voleb.
Server WikiLeaks tehdy pod taktovkou Assange zveřejnil tisíce e-mailů ukradených z komunikace americké Demokratické strany. Získali je ruští, státem podporovaní hackeři a jejich zveřejnění mělo pomoci k nezvolení Hillary Clintonové prezidentkou, protože Kreml uvěřil, že Donald Trump k němu bude vstřícnější. To se ale po volbách nestalo a ani se neprokázalo, že by Trump měl s tímto ruským pokusem ovlivnit volby cokoli společného. Jistý je však podíl Assange, a hlavně to, že i američtí demokraté teď žádají jeho tvrdé potrestání v USA. Celkem přesně ho i oni totiž považují za člověka, který vždy stojí na straně Ruska, útočí na Západ a zveřejňuje citlivé informace hlavně z demokratických států, ale nikdy třeba z Ruska či Íránu.
V Americe se proto dnes Assange zastávají pouze reprezentanti tzv. alternativní pravice (altright), stojící na pozicích krajní pravice a věřící v různé spiklenecké protivládní teorie. Ti mu jsou vděční za pomoc Trumpovi. Připojuje se k nim i malá část krajní levice. Naopak republikáni pro Assange žádají co nejtvrdší trest.
Čeští kamarádi
Zvláštní proassangeovská „koalice“ vznikla i u nás. Na podporu muže podporujícího krádeže tajných informací ze serverů demokratických zemí se postavil nejenom podporovatel české verze alternativní pravice Petr Žantovský nebo sociálně demokratický europoslanec, názorově blízký spíše KSČM, Jan Keller, ale také třeba pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík, jenž uvedl, že má Assange jeho respekt a jeho akce jsou většinou ve veřejném zájmu. Tady asi sehrála roli podstata a původ pirátského hnutí a určitá „digitální“ spřízněnost.
Kdyby ale Assange zveřejnil třeba tajné údaje o nasazení českých vojáků v Afghánistánu, asi bychom všichni také lépe chápali, proč je jeho stíhání v zámoří logické a vlastně i potřebné.
