Snahy o vyhlášení nezávislosti Faerských ostrovů nejsou nijak nové, trvají už od konce druhé světové války. Podle odhadů je počet příznivců a odpůrců úplné samostatnosti vyrovnaný. V současnosti se jedná o autonomní území patřící Dánsku, ale má vlastní vládu, parlament i obchodní politiku. Na rozdíl od mateřské země není souostroví členem Evropské unie, tu v roce 1973 odmítlo. Poměrně silný odstup k EU přetrvává dodnes.
My známe Faeřany například ze zápasů s českou fotbalovou reprezentací, protože ostrované jsou zastoupeni v několika sportech zcela samostatně.
O své nezávislosti na Dánsku těsnou většinou obyvatelé Faerských ostrovů už jednou rozhodli, a to 14. září 1946. Jenže pak se místní politické strany nemohli dohodnout, jak odtržení realizovat a nakonec ho dánský král Kristián X. odmítl z legislativních důvodů.
Teď má vše proběhnout jinak.
Vládnoucí i opoziční strany se na Faerských ostrovech domluvily, že parlament, který se jmenuje Løgting (má 33 členů a patří k nejstarším parlamentům světa, existuje již přes 1100 let), bude v nejbližších měsících hlasovat o změnách ústavy. To pak umožní v příštím roce uspořádat referendum o nové ústavě. A to by podle politiků „vydláždilo“ cestu k případnému hlasování o odtržení od Dánska. Tedy proces, který může trvat dva až tři roky.
„Nová ústava bude přesně definovat naši identitu jako národa i naše základní práva a povinnosti, včetně práva na sebeurčení. Pokud by se jednalo o možnost vyhlášení nezávislosti, nebo pokračování další integrace s Dánskem, či členství v nadnárodních organizacích, jako je například EU, musí o tom rozhodnout referendum. To bude pojistkou proti případnému zneužití moci politiky,“ sdělil ve svém prohlášení Aksel V. Johannesen, premiér Faerských ostrovů.
O změnách ústavy se kvůli možnosti vyhlášení nezávislosti jednalo na Faerských ostrovech mnoho let. V roce 2011 je například dánský premiér Lars Løkke Rasmussen prohlásil za neslučitelné s dánskou ústavou. Současný postup by ale neměl být právně napadnutelný.
Volání po referendu zní na Faerských ostrovech hlasitěji také po britském Brexitu.
To samé se ozývá ze Skotska, které v roce 2014 v referendu odmítlo odchod z Velké Británie v poměru 55,3 ku 44,7 procenta voličů při vysoké volební účasti 85 procent.
V Katalánsku naopak referendu o nezávislosti pořád chtějí a podporuje ho většina obyvatel, kteří by podle všeho hlasovali pro samostatnost na Španělsku. Jenže vláda v Madridu označuje podobné snahy za „protiústavní“.
