Turecko je sice velké, vlivné a ekonomicky mimořádně zajímavé, jenže to ještě neznamená, že patří k Evropě. Nikdy k ní kulturně, ani jinak nepatřilo, píše Viliam Buchert.

Turecko je sice velké, vlivné a ekonomicky mimořádně zajímavé, jenže to ještě neznamená, že patří k Evropě. Nikdy k ní kulturně, ani jinak nepatřilo, píše Viliam Buchert. Zdroj: ČTK

Pseudopuč v Turecku = tak nevyzpytatelnou zemi nemůže chtít nikdo v EU

Noc z pátku na sobotu opět ukázala, že Turecko je nevyzpytatelnou zemí a pro západní demokracie nebezpečným pseudospojencem. Pokus o vojenský převrat, který se v zemi odehrál, svědčí o vnitřní nestabilitě, která je zásadním omezením toho, aby pokračovaly rozhovory o vstupu Turecka do Evropské unie, či plánovaném zrušení víz s tímto státem.

Fakt, že vláda členské země NATO (a tím i vojenského spojence České republiky) nemá plně pod kontrolou části své armády, je ukázkou obrovských deficitů tureckého vládnutí a důkazem toho, že o demokracii se nedá v tomto státě pořád hovořit.

Na členství v EU by proto mělo zapomenout nejenom Turecko, ale také jeho někteří evropští podporovatelé, jako například německá kancléřka Angela Merkelová. Ta se snaží svá selhání při řešení migrační krize „vyžehlit“ dohodami s pofiderním tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem.

Jistě, s vládou v Ankaře se má řešit problém s uprchlíky, ale ne na základě tureckého diktátu a nesmyslných slibů, že Turecko bude moci vstoupit do EU a že by mohla být jeho občanům na podzim letošního roku zrušena i víza pro celou Evropskou unii.

Turecko je sice velké, vlivné a ekonomicky mimořádně zajímavé, jenže to ještě neznamená, že patří k Evropě. Nikdy k ní kulturně, ani jinak nepatřilo. V této zemi jednoznačně sílí tendence k postupné islamizaci a ta je pro Evropu smrtící. A nemusíme si to dokazovat pouze na tom, že většina teroristických útoků je přímo či nepřímo spojena s islamismem.

Turecká vláda také dál tvrdě potlačuje nejrůznější oponenty – od politiků, přes novináře až po národnostní menšiny. Nic takového do současné Evropy nepatří.

Překážkou vstupu do EU je i nekonečná nestabilita v samotném Turecku i za jeho hranicemi, která se týká Kurdů a jejich snah o nezávislost. Turecko-kurdská nevyhlášená válka je realitou a konflikt může nabývat na intenzitě. Už dnes je do něj zataženo NATO, které je jakoby spojencem Turecka a současně vojensky podporuje Kurdy. EU by neměla být nikdy součástí tohoto konfliktu, který nemá brzké řešení. Podobně, jako je to na rozděleném Kypru, kam už se dal Brusel zatáhnout.

Puč části armády dokázal, že členství Turecka EU by mělo zůstat pro Ankaru nedosažitelné. Pokud se tedy nechce Evropská unie rozvrátit sama, k čemuž byrokraté v Bruselu (jak vidíme teď ve Velké Británii) přispívají ze všech sil.