Každý rok koncem května se v Saintes-Maries-de-la-Mer koná slavnost, která ve světě nemá obdoby. Romové z celé Evropy se sem sjíždějí, aby vzdali hold své černé patronce.
Cimbuří opevněného kostela v rybářské vesnici Saintes-Maries-de-la-Mer ční do výšky patnácti metrů a je v ploché bažinaté krajině vidět na deset kilometrů. Mohutný příval lidských těl sotva zvládá. Každý chce být co nejblíže sochy světice, která jen v tento den opustí temnou kryptu kostela. „Vive les Saintes Maries! Vive la Sainte Sara!“ zní všude kolem jako nekonečná mantra, kterou Romové vyvolávají na denní světlo svou patronku: Svatou Sáru, Saru la Kali nebo také černou madonu.
Za černou Sárou, která čeká na svůj slavný den v kostelní kryptě kousek od pohanského oltáře z římských dob, putují Romové v autech, karavanech i maringotkách ze všech možných zemí od Balkánu po Španělsko. Ona sama je však – alespoň v církevních očích – světicí dosti pochybnou a rozporuplnou. Vatikán ji neuznává, přesto ji na každoroční pouti do vln Středozemního moře doprovází sám biskup z Arles. Podle legend se na zdejším pobřeží objevila krátce po počátku našeho letopočtu, tradice romské pouti je však stará ani ne dvě stě let.
