Vědecké výzkumy přinášejí brutální, leč očekávatelný výsledek: děti zničí každou zábavu. Třeba manželství. Namontujte do manželství kvičícího miničlověka a kvalita vztahu jde k čertu.
Sešup spokojenosti ve vztahu je dvakrát rychlejší, pokud se v rámci toho vztahu urodilo dítě. Což se ještě týká plánovaného těhotenství; jedná-li se o těhotenství neplánované, může děťátko drcnout do kvality vztahu s ještě větším rozběhem. Výsledky výzkumů, podle nichž není děťátko v rodině ani tak požehnáním, jako spíš atomovou bombou s několikaletým radioaktivním spadem, uvádí ve svém článku pro The Guardian profesor psychologie (a vedoucí laboratoře pro sňatek a rodinu na státní univerzitě v New Yorku) Matthew D Johnson. Ne, že by děti ničily jenom manželství...
Tohle je videozáznam dvou pacholků, kteří demolují umělecký exponát v šanghajském muzeu skla, za blahosklonného přihlížení svých milujících matek (nebo bachařek z tajné věznice pro malé superpadouchy, kam tu sběř zavírají na noc). Zpět ale ke zmíněnému článku; Matthew D Johnson je autor mytoborecké publikace Great Myths of Intimate Relationship: Dating, Sex, and Marriage, v níž jednu kapitolu za druhou vyvrací časté mýty o randění, sexu a manželství: a mýtus „děti partnery sbližují“ je tady na čestném osmnáctém místě (po takových perlách, jako je mýtus „muži mají silnější libido než ženy“, „protiklady se přitahují“ a sladké „lidé vědí, co od partnera chtějí“).
„Nemáte-li děti, život nemá smysl. Máte-li děti, život pořád nemá smysl, ale teď jste také bez peněz a na nervy.“ (Tweet od @InternetHippo)
Nyní Johnson vypočítává důvody, které vedou k tomu, aby se dvě zamilované hrdličky začaly řítit v hořících troskách k zemi jako dva disfunkční boeingy 737. Spokojenost párů stižených ranou manželství v průměru klesá během prvního roku po svatbě. Stejný směr nabere zaznamenaná spokojenost, když se ve svazku objeví dítě. Tedy jejich. Ne cizí. Když se ve svazku objeví cizí dítě, je to podezřelé. Jak by se tam vzalo? Vlezlo dovnitř oknem? Vylíhlo se ve skříni? Jejich. Ne cizí. Konkrétně je, jak bylo řečeno v úvodu, sešup spokojenosti vztahu s dítětem dvakrát rychlejší než sešup spokojenosti vztahu bezdětného. A Johnson tady zmiňuje také jednu ironii: stejně jako jde postupem času dolů spokojenost s manželstvím, s tím jde paradoxně dolů i motivace hodit toho druhého i s capartem přes palubu a rozvést se. Co je ještě smutnější, je fakt, že současně se spokojeností v manželství začne klusat k branám pekelným i spokojenost se životem obecně.
„Lituješ toho, že nemáš děti?“
„Lituješ toho, že je máš?“
(Rozhovor s Claire Underwoodovou v seriálu Dům z karet)
A teď tedy ten mýtus: hoď kamenem, kdo neznáš dívku, která se pokusila své chřadnoucí manželství zachránit tím, že umluvila manžela k prvnímu, druhému nebo třetímu dítěti. Tahle zásadní strategická chyba vychází z předpokladu, který lidem vtloukají do hlav předchozí generace (jako by nevěděly, kde je pravda; možná to dělají schválně), totiž že „bejbátko vás sblíží“. Neklape-li vám to ve vztahu, udělejte si dítě. Nemáte-li si o čem povídat, udělejte si dítě. Nudíte se, kupte si medvídka mývala... a pak si udělejte dítě. Inu, podle očitých svědectví z terénu rozoraného explozivními závěry láskyplných vztahů i podle mnohaletého bádání autora zmíněné knihy je tohle jeden z těch nejvíce devastujících mýtů. Dítě není žádná spása; naopak – zvyšuje riziko.
„Děti jsou takové požehnání!“
„O čem to do hajzlu mluvíš?“
(Rozhovor s Frankem Reynoldsem v seriálu It´s Always Sunny in Philadelphia)
Jedním ze zásadních faktorů, které za situací stojí, je vzájemné odcizení partnerů: vede k němu to, že se z „broučka“ a „zlatíčka“ s příchodem dítěte stávají manažeři slintající a prdící lidské kedlubny, jejíž nízké potřeby (přebalit, nakrmit, udržet naživu) v jejich komunikaci začnou likvidovat všechna ta láskyplná slovíčka, do nichž se každá situace dala zabalit do té doby. Když to celé fastforwardujete o několik tvrdých let, podzimů, zim a jar dopředu, až do doby, kdy děti dostanou občanku, nabrnknou si nějakého nešťastníka, aby si s ním upekli zase dalšího nešťastníka, a opustí domov, často se stane, že sezdaní manželé, kteří to vydrželi, buďto přijdou na to, že už je vlastně nic nespojuje a rozvedou se, nebo spolu naopak zůstanou: a jejich spokojenost jde nahoru.
