Frontman kapely Queen byl skvělý a jedinečný, ale jeho kouzlo netkvělo v technicky dokonalém zpěvu. Aspoň ne podle konvenčních kritérií.
Studie, která porovnávala Mercuryho s Lucianem Pavarottim, se uskutečnila pod vedením odborníků z Vídeňské univerzity, podílela se ovšem i katedra biofyziky olomoucké Univerzity Palackého. Výsledky, jež publikoval odborný časopis Logopedics Phoniatrics Vocology, jsou nesmírně zajímavé. Mercury podle studie neměl nijak výjimečný rozsah – od F#2 do G5, tedy tři oktávy. Ale dovedl se svým hlasem zajímavě pracovat.
Za prvé, oproti ostatním uměl Mercury výrazně rychlejší vibrato. Dobří zpěváci dokážou rozkmitat hlasivky mezi 5,4 až 6,9 hertzu. U Pavarottiho byla změřena rychlost 5,7 hertzu, ale Mercury dosáhl až za limit většiny lidí – na 7,04 hertzu. A kromě toho používal vibrato nezvykle – nepravidelně.
„Nepravidelné (a typicky rychlejší) vibrato je zřetelně slyšet na dlouhých tónech slavných písní, jako třeba Bohemian Rhapsody (z alba A Night at the Opera) či We Are the Champions (New of the World), patří k charakteristikám jeho hlasového stylu,“ přibližují autoři studie.
Za druhé uměl své ústrojí rozkmitat způsobem, jaký používají třeba pastevci ze sibiřské Tuvy v hrdelním zpěvu – subharmonicky, v podstatě dvojhlasem obohacovat svůj zpěv.
Jelikož je Mercury samozřejmě po smrti, pomohli si vědci také jeho imitátorem – mezi hvězdami je sice Freddie docela jedinečný, ale napodobit se dá včetně jeho technik. Badatelé natočili zpěvákovo hrdlo ultrarychlou endoskopickou kamerou – 4132 snímků za sekundu – aby viděli, jak vlastně jeho hlasivky kmitají.
Poslechněte si, co dokáže Freddie Mercury ve slavné skladbě We Are the Champions z roku 1977:
