Je to právě dvacet let, co Daytonská mírová smlouva (Všeobecná rámcová dohoda o míru v Bosně a Hercegovině) formálně ukončila nejkrvavější evropskou válku druhé poloviny dvacátého století. Dayton - jak se smlouva obecně nazývá podle místa podpisu v americkém Ohiu - byl sice přelomem ve válce, jeho dopad na poválečnou rekonstrukci Bosny a Hercegoviny byl však pouze omezený a v mnoha ohledech negativní.
I přes své nedostatky nám tento výsledek dlouhých diplomatických jednání i vojenského nátlaku poskytuje několik lekcí, které jsou relevantní pro válku v Sýrii, pro aktuální mírová vyjednávání v Kolumbii či pro navrhovaný válečný tribunál v Jižním Súdánu.
Četní experti v Daytonu vidí jednu z nejkomplexnějších mírových smluv historie: 150 stran řeší otázky od demilitarizace přes uprchlíky, volby až po ochranu národních památek. Dodatek IV smlouvy je pak současná ústava Bosny a Hercegoviny, založená na systému dvou entit (Republika Srpska pro bosenské Srby; a Federace Bosny a Hercegoviny pro bosenské Chorvaty a pro bosenské Muslimy s velkým „M“ neboli nově Bosňáky), jednoho distriktu Brčko, deseti kantonů a více než stovky obcí. Silně decentralizovaný stát měl v původní dohodě pouze tři ústřední ministerstva (dnes už jich je devět).
Kromě své složité struktury je Daytonská ústava také problematická vzhledem k několika protiřečícím si klauzulím. Ačkoliv opakovaně garantuje práva jednotlivců, jejím základním principem je systém rozdělení moci mezi tři tzv. „konstitutivní národy“: bosenské Chorvaty, Srby a Bosňáky (Muslimy). Kolektivní práva se vztahují pouze na tyto tři skupiny s vyloučením občanů; ti ostatní se podle ústavy nazývají „ostatní“ a nesmějí třeba kandidovat v prezidentských volbách a do Sněmovny národů.
I proto má Bosna nadále pověst konglomerátu soupeřících národů, spíše než funkčního státu Bosenců a Hercegovců.
O nás bez nás
Dalším paradoxem Daytonu je, že ač Bosnu deklarativně prohlašuje demokratickým státem, její obsah – pozdější úmluvy o jeho implementaci – z Bosny vytvořil de facto mezinárodní protektorát. Jedná se zejména o Úřad vysokého představitele, jenž byl vytvořen Dodatkem VII na dobu neurčitou. Jeho úkolem je dohlížet na dodržování mírové smlouvy, což v minulosti v praxi znamenalo i stažení z funkce několika zvolených politiků. Výsledkem těchto zásahů byl vznik kultury závislosti na jednání mezinárodního společenství namísto podpory růstu demokracie.
Jednání se uskutečnila za zavřenými dveřmi vojenské základny v Daytonu. Ústava byla napsána, hranice narýsovány a města přiřazena té či oné straně bez účasti těch, kterých se nejvíce týkala – Bosenců. Je pochopitelné, že bylo kvůli zajištění míru nutné jednat rychle a efektivně. Avšak pro vybudování státu a demokracie nestačí přimět lídry k podpisu, stejně tak je potřeba přesvědčit veřejnost, že je smlouva v jejich zájmu a že se nejedná o trvalý dokument. To se Daytonu zcela nepodařilo.
Součástí diplomatických jednaní, která nakonec vedla k Daytonu, bylo i potrestání válečných zločinců. Za tím účelem již v roce 1993 vznikl Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii. Potrestání hlavních viníků jde však těžko, když někteří z nich byli hlavními signatáři smlouvy, jako např. srbský prezident Slobodan Milošević. Jeho chorvatský protějšek Franjo Tuđman stihl zemřít dříve, než mu přišla obžaloba. Ačkoliv se tribunál součástí dohody stal, trvalo několik let, než bylo dosaženo mezinárodního konsenzu o zatčení vojenských a politických představitelů.
Laboratoř historie
Daytonská dohoda se za posledních dvacet let stala jakousi laboratoří pro politology a historiky, kteří se obvykle shodují v kritice jejích nedostatků, ač uznávají, že mír přinesla. V Bosně se už stalo zvykem, že se vše svádí na Dayton – od nefungujících komunálních služeb po špatně pracující soudy. Pravdou je, že Dayton zavedl komplexní a nekonzistentní politický systém, který se odráží snad ve všech aspektech života v zemi.
Na druhou stranu daytonská jednání uspěla tam, kde jiné pokusy ztroskotaly: přiměla tři vůdce válčících národů podepsat dokument, se kterým sice nemuseli souhlasit, ale který přesto umlčel jejich zbraně.
I když se mnohdy jeví, že tento prapodivný stát drží pohromadě pouze mezinárodní aparát vytvořený v Daytonu, nebylo by spravedlivé mírové smlouvě připisovat všechny aktuální potíže Bosny: za ně většinou může klasická rozrostlá korupce, klientelismus a nedostatek politické vůle k reformám.
