Novinářka a televizní reportérka Janan Moussa dosáhla na Blízkém východě věhlasu, o jakém se může snít většině novinářek v Evropě. Jako válečná reportérka se účastnila všech konfliktů v regionu posledních let, byla například jednou z mála žurnalistů, kteří byli u popravy libyjského diktátora Kaddáfího. Zaměstnankyně dubajské televizní stanice Al Aan TV teď dlouhodobě působí v Sýrii a jižním Turecku. Na svém twitterovém účtu shrnula své poznatky o syrských utečencích přímo na místě. Jejích 5 důvodů krize stojí za přečtení.
Prvním a hlavním důvodem podle arabské novinářky je fakt, že válka trvá už čtyři roky a prakticky nikam se nehýbe. Milióny Syřanů v Sýrii i v utečeneckých táborech v Turecku, Libanonu a Jordánsku tak už nevidí šanci na návrat do normálního života z doby před válkou.
Druhým důvod souvisí s tím, proč se masy lidí daly na cestu právě teď. Syřané totiž našli levnější a bezpečnější cestu než před rokem. V roce 2014 cestovala většina Syřanů z Turecka a Egypta do Itálie, protože ta je uvnitř Schengenu sousedí přímo ze zeměmi, o něž mají běženci zájem. Jenže cesta stála 6000 dolarů za osobu a vedla stovky kilometrů po moři. Letos se ovšem otevřela balkánská cesta – hlavně když pašeráci zjistili, že cesta přes Srbsko do Maďarska je průchozí. Pašerákům se platí okolo 2500 dolarů za osobu a také cesta po moři se zkrátila na pár desítek kilometrů na řecké ostrovy. Zlevnění způsobilo, že si cestu může dovolit více Syřanů.
Třetím důvodem, který reportérka vyjmenovává, je tzv. facebookový faktor.To je podle ní klíčový a podceňovaný faktor. Většina Syřanů používá k plánování cesty Facebook a jsou na ni dobře připraveni. Dozvídají se tam podrobné informace jednak od těch, kteří se už dokázali do EU dostat, jednak od pašeráků, kteří jsou na Facebooku velmi aktivní. Existují stovky arabských stránek s přesným návodem jak kontaktovat pašeráka, jaké jsou ceny, jaké jsou jízdní řády lodí a vlaků, jaké jsou zákony v jednotlivých zemích apod.
Jako příklad Moussa uvádí inzerát, který nabízí cestu lodí z Istanbulu do Řecka za 1200 dolarů, po zemi z Istanbulu do Řecka za 1800 dolarů a dokonce cestu z Istanbulu do Německa za 6000 dolarů – zde je jako bonus „1 hodina chůze, zbytek autem“.
Dalším důvodem, proč se Syřané hrnou do Evropy, jsou peníze. Nejnižší podpora v Německu je vyšší než jakýkoliv plat nebo pomoc, kterou dostávají v Sýrii, Jordánsku, Turecku nebo Libanonu. Syřanům už docházejí poslední rezervy. Například v Turecku uprchlíci většinou nebydlí ve stanech, ale pronajímají si byty. Když dojdou peníze, moc možností jim nezbývá. Mohou se buď vrátit, ale to nejde – buď není kam, nebo by v případě mladých mužů museli narukovat buď do armády, nebo k rebelům. V Turecku je sice v bezpečí, ale budoucnost jej tu nečeká – na to je tu uprchlíků příliš mnoho. Další možností je risknout cestu do Evropy, kde dostane královskou podporu a dočasné cestovní doklady.
Poslední důvod, o kterém arabská novinářka píše, souvisí s předchozím. Překvapivě je stále komu prodat majetek, který za sebou uprchlíci zanechali v Sýrii. I když za strašně nevýhodné ceny. O majetek mají zájem buď spekulanti, nebo rebelové včetně Islámského státu. Jde totiž o nejlevnější a nejjednodušší způsob etnických čistek.
„Syřané nejprve utečou před strašlivou válkou do okolních států. Zjistí, že jsou v bezpečí, ale čeká je přežívání, nikoliv život. Žádné peníze, žádné doklady, žádná budoucnost. Evropa pak odtud vypadá jako Země zaslíbená,“ uzavírá Jenan Moussa.
