Měsíce trvající demonstrace v Kyjevě i dalších ukrajinských městech nakonec vedly k zatímnímu vítězství opozičních sil. Jenže ti, kteří bojovali proti proruské vládě prezidenta Viktora Janukovyče, jsou hodně nejednotní . Kdo tedy patří mezi hlavní opoziční, dnes už částečně vládní, skupiny?
UDAR a Vitalij Kličko
Strana Ukrajinská demokratická aliance za reformy ÚDER (UDAR) získala v parlamentních volbách na Ukrajině v roce 2012 kolem 14 procent hlasů a umístila se na třetím místě. Jejím předsedou a nejznámější tváří je boxerský šampión Vitalij Kličko. Ten byl také pro svět jednou z hlavních tváří současné revoluce. UDAR je proevropská formace, která na rozdíl od jiných částí opozice nevyznává násilí, snažila se o dohodu a politické řešení. Zajímavostí je, že Kličko (podobně jako jeho bratr, také slavný boxer, Volodymyr) prožil několik let v české Mimoni (v letech 1980 až 1985), kam chodil do školy určené dětem sovětských vojáků, kteří tehdy okupovali naši zemi.
Svoboda a Oleh Ťahnybok
Všeukrajinské sdružení „Svoboda“ je výrazně pravicová strana. Vznikla v roce 1991, jako politická strana byla registrována v roce 1995 pod názvem Sociálně-národní strana Ukrajiny. Vystupuje radikálně proti ruské menšině a proruské Straně regionů prezidenta Janukovyče, projevuje se i antisemitsky a tvrdě antikomunisticky. Nechává proto ničit sochy z období Sovětského svazu. Podporovala v posledních týdnech silové řešení, neštítila se použití násilí. Ve volbách v roce 2012 získala něco přes 10 procent hlasů. Dá se ale předpokládat, že teď bude silnější. Vede ji Oleh Jaroslavovyč Ťahnybok, který pochází z Lvova.
Pravý sektor
Nejradikálnější opoziční skupina, která vyzbrojila, vycvičila a poslala do boje s policií zejména své mladé muže. Vzhlíží k Stepanu Banderovi, kterého někteří považují za válečného zločince (spolupracoval určitý čas s německými nacisty), jiní Ukrajinci jej považují za národního hrdinu (bojoval se zbraní v ruce za nezávislost na Sovětském svazu). Pravý sektor koketuje také s postfašistickými myšlenkami, je silně nacionální a protiruský. Jeho vůdce Dmitrij Jaroš je považován za naprostého politického extrémistu, který sahá rád k násilí. Sektor považuje i radikální stanu Svoboda za moc konformní. Dá se očekávat, že i Pravý sektor výrazně posílí, pokud se brzy uskuteční volby.
Vlast a Julie Tymošenková
Baťkivščyna (doslova Všeukrajinské sdružení „Otčina“ nebo zkráceně „Vlast“) je politická formace, která byla součástí někdejší koalice několika subjektů spolupracujících v Bloku Julie Tymošenková, která byla premiérkou a zároveň předsedkyní strany. Považuje se za spíše umírněnější a sociálně-liberální. Tymošenková byla prezidentem Janukovyčem uvržena do vězení, kde strávila tři roky a byla definitivně propuštěna v sobotu 22. února. Jejím propuštěním podmiňovala Evropská unie podpis asociační dohody s Ukrajinou, což Janukovyč nakonec odmítl. Významnou roli hraje ve Vlasti Arsenij Jaceňuk, šéf její parlamentní frakce, který stranu fakticky vedl v době, kdy byla Tymošenková ve vězení.
Další skupiny, organizace a církve
Významnou roli při protestech na Ukrajině sehrávaly i různé občanské skupiny a organizace, bylo jich několik desítek. Měly od několika až po stovky či tisíce členů a podporovatelů.
Při násilných střetech „vynikly“ i početné skupiny radikálních fotbalových fanoušků, zejména tvrdé jádro příznivců slavného fotbalového klubu Dynamo Kyjev.
S mnoha radami, jak se „opevnit“, jakou zaujmout strategii a taktiku, jak správně „bojovat“ přispěchala i organizace, která sdružuje bývalé ukrajinské vojáky, kteří působili v Afghánistánu v rámci vojsk někdejšího Sovětského svazu.
V neposlední řadě demonstrace podporovala jak pravoslavná ortodoxní církev i řecko-katolická církev, tedy dvě hlavní církve v zemi. Ty dokonce dovolily protestujícím bydlet v kostelích, což bylo považováno za poměrně bezprecedentní přístup.
Postupně se k opozici přidaly i větší skupiny policistů, jak uniformovaných, tak tajných, dokonce i ti ze zvláštních jednotek. Podle všeho pak právě oslabení ozbrojených sil zlomilo vaz vládě Viktora Janukovyče.
