Čeští i ostatní zahraniční pracovníci ve Středoafrické republice varují před možnou náboženskou válkou v zemi. Přes veškerou snahu jsou naše pokusy masakru zabránit stejně beznadějné jako před dvaceti lety ve Rwandě.
V oblasti kolem města Bozoum se podle LN schyluje k masakru mezi muslimskými rebely Séléka a křesťanskými ozbrojenými jednotkami Antibalaka. Tedy klasické africké schéma, kdy se nějaké islámské milice pokoušejí zmasakrovat / vyhnat obyvatele jiné víry. V Darfúru to jsou animisté, ve Středoafrické republice křesťané. Prostě – tradiční africké interetnické a internáboženské problémy.
Čeští (a i další zahraniční) dobrovolníci, kteří ve Středoafrické republice působí, varují před hrozbou občanské války a etnicko – náboženských čistek. Když se podíváme na tuto tradiční africkou kratochvíli s trochou odstupu, naplno vidíme naši bezmocnost. Na jedné straně nejsme ochotni být kolonizátory a převzít odpovědnost za dění v našich koloniích. Kolonialismus je nepřijatelný, fuj, a my se od něj musíme distancovat. Je věcí místních obyvatel, jak si zemi povedou, my přece nejsme jejich starší bratři. Na stranu druhou však nejsme ochotni připustit, že místní prostě válčí rádi, vybíjení sousedních kmenů – našim výrazivem genocidium – je pro ně přirozeným stavem světa a válka patří v těchto krajích k životu stejně jako banán.
Proto situace ve Středoafrické republice směřuje k masakrům, nad kterými sice budeme naříkat, ale které ve skutečnosti nejsme schopni nijak ovlivnit. Protože kolonialismu jsme se přece vzdali a odmítli ho! Takže scénář je v podstatě jen jeden: Protože nechceme být kolonialisty a vládnout Afričanům našimi zbraněmi, musíme se s občasnou genocidou na černém kontinentě prostě smířit, protože kromě koloniální správy nemáme žádné nástroje k tomu, abychom Afričanům zabránili ve vzájemném vybíjení.
