Václav Klaus (1941). V současné době není zřejmě v České republice člověk, jenž by lépe – přinejmenším svým formálním vystupováním – ztělesňoval archetypální představy o králi a císaři. Prošedivělý muž renesančního rozhledu, hovořící řadou cizích jazyků, autor dnes již legendárních cestopisů, v nichž kromě neobyčejného postřehu („oceán je velký“) uplatňuje také nebývalou znalost zvěře („labutě jsme žádné neviděli, ale zato jsme viděli delfíny“) i výroků, které bezprostředně ovlivnily společenské paradigma a další směřování České republiky („Džíny jsem měl a mám, ale nikdy jsem neměl džínovou bundu“). V neposlední řadě je Václav Klaus k úloze krále předurčen tím, že o sobě rád hovoří v množném čísle (plural majestaticus), což v Česku naposledy praktikoval Jan Werich, ovšem v pohádce.

Václav Klaus (1941). V současné době není zřejmě v České republice člověk, jenž by lépe – přinejmenším svým formálním vystupováním – ztělesňoval archetypální představy o králi a císaři. Prošedivělý muž renesančního rozhledu, hovořící řadou cizích jazyků, autor dnes již legendárních cestopisů, v nichž kromě neobyčejného postřehu („oceán je velký“) uplatňuje také nebývalou znalost zvěře („labutě jsme žádné neviděli, ale zato jsme viděli delfíny“) i výroků, které bezprostředně ovlivnily společenské paradigma a další směřování České republiky („Džíny jsem měl a mám, ale nikdy jsem neměl džínovou bundu“). V neposlední řadě je Václav Klaus k úloze krále předurčen tím, že o sobě rád hovoří v množném čísle (plural majestaticus), což v Česku naposledy praktikoval Jan Werich, ovšem v pohádce. Zdroj: Michal Klíma / Mafra / Profimedia

Klaus: Volby mě nezajímají. Pojďme vystoupit z Evropské unie

Václav Klaus poskytl rozhovor pro MF DNES, kde komentuje myšlenky z nové knihy Česká republika na rozcestí – Čas rozhodnutí, které je spoluautorem a vyjde příští týden. Říká, že tyto volby ho nezajímají a že z Unie by bylo možné vystoupit.

Jsou lidé – a my mezi ně patříme – kteří si myslí, že takto se pokračovat nedá, a že jestli získá „o tři procenta víc pan Babiš nebo pan Okamura, nebo jak se jmenuje, nebo paní Němcová nebo pan Schwarzenberg, je v tomto smyslu naprosto, naprosto irelevantní. Obtížně odpovídám na otázky: Co očekáváte od těchto voleb a zajímají vás? Opravdu bezelstně říkám, že mě tyto volby nezajímají a já od nich neočekávám vůbec nic.“

A ještě: „Seskupení kolem Jany Bobošíkové aspoň téma má. Říká: Takhle ne s Evropskou unií! Říká to jasně, říká to nedvojsmyslně, zatímco ostatní mlčí. Nikdo z nás žádný názor pánů Babiše, Okamury, Schwarzenberga a Němcové na Evropskou unii neznáme. Já tedy ne. Ještě k této čtveřici můžu klidně jako pátého přiřadit pana Sobotku. Nikdy nic o Evropské unii neřekli. Myslím, že na to vůbec žádný názor nemají. A Jana Bobošíková a lidé kolem ní říkají: Vraťte nám naše kompetence, pojďme do toho všeho úplně jinak. Ten názor je pevný, dlouhodobě zastávaný. Žádné jiné téma voleb tady nevidím. Kromě byznysplánů různých pánů.“

A sděluje, že podpoří hnutí, které vzniklo kolem Jany Bobošíkové a že nevidí šanci, že by mohl hlas hodit někomu jinému.

Důležité věci Klause nezajímají

Na otázku, jestli si myslí, že by občané odhlasovali v referendu odchod z Unie, říká, že by jim to „asi doporučoval“. „Nemluvíme o tom, jestli patříme na Východ, nebo na Západ, jestli patříme k demokratickému světu, nebo nedemokratickému světu. To je darebnost a lež, kterou tady u nás hájí pravdoláskovci! Prosím vás, už mi to ani neříkejte! Nemluvme o demokracii, když mluvíme o Evropské unii. To je antidemokratická entita a antidemokratický projekt.“

Některé věci skutečně zaujmou. Třeba že Klause nezajímají volby, které mohou skončit také tím, že nedemokratické a podivné strany získají ústavní většinu, což by mohlo mít nadlouho nevratné důsledky.

Také zaujme, že opět zastává ohledně Evropské unie postoj, který by asi tak nejvíc vyhovoval Rusku: Evropa rozdrobená na jednotlivé a slabé národní státy, s kterými už si velmoci na Východě snadno poradí. ať je Unie jakákoli, smysluplné je mluvit o její reformě, všechno ostatní je jen řečnění pro neználky, kteří si důsledky vystoupení ve své slabé fantazii nedovedou představit.

My nedokážeme, že jsou Klaus či lidé kolem něco agenti Ruska. Ale proč se tak chovají? Je to jen ztráta soudnosti, nebo něco jiného?