V neděli v podvečer, těsně po skončení programu Mělo to smysl! v kostele sv. Cyrila a Metoděje, se se mnou Alexandr Vondra podělil o bezprostřední dojmy. Řeč se nakonec stočila i na právě probíhající evropský šampionát v kopané a na náš zápas s Polskem, z něhož se ministr obrany právě vrátil. Rád bych mu poděkovat za to, jak skvěle řídil obranu v čele se Sivokem, ale nakonec mě přemohl ostych.
Jaké si z chrámu odnášíte dojmy?
Mně se to moc líbilo. A chci vám poděkovat, protože se podílíte na tom, že se sedmdesát let po zabití Heydricha posouvá interpretace hrdinského činu parašutistů konečně správným směrem. Vždyť ačkoli to byl bezesporu nesmírně důležitý akt k přežití českého národa, chodilo se kolem něj celá léta po špičkách. Myslím si, že třeba Poláci by nikdy nezapochybovali o smyslu takového aktu. Ti se ke svým odbojářům vždy hrdě hlásili. U nás to bylo podobně: můj dědeček byl zabit v koncentračním táboře, protože se podílel na kolportaci ilegálních časopisů a nás nikdy nenapadlo pochybovat o tom, že to byla správná věc.
Takže máte pocit, že titul celé akce „Mělo to smysl!“ byl dnes zřetelně vysloven?
Určitě. Já bych chtěl Reflexu poděkovat, a nejenom za dnešní den, ale rovněž za speciál Terč Heydrich. Já věřím, že i on přispěl k tomu, že pohled Čechů na období heydrichiády se narovnává. Bez onoho narovnání totiž hrozí, že se historie bude opakovat.
Z Poláků snad nemusíme mít až snad takový mindrák: včera jsme je porazili ve fotbale.
Mně je jich trochu líto, bylo by hezké, kdyby ze skupiny postoupili pouze západní křesťané, ale nakonec jsem polským kamarádům ze Solidarity říkal, že se možná jejich investice do šampionátu vyplatila. I přes vyřazení si totiž uvědomili, že je Češi mají docela rádi.
