Jakkoli v reálu lidé politiky nesnášejí, na stříbrném plátně si je, zdá se, zamilovali. Pro důkaz nemusíme chodit daleko. Železná lady, film o bývalé britské ministerské předsedkyni s Meryl Streepovou v hlavní roli, je sice spíše z řádu průměrných děl, přesto se těší nadprůměrné divácké přízni. A nejen ona.
Sluší se dodat, že slabost pro politická témata sdílejí s diváky i sami filmaři a herci. Představují pro ně totiž vítaný zdroj emocí a mnohdy i zajímavých kontroverzí. Z tohoto pohledu přitom platí úměra čím aktuálnější, tím lepší: lidská paměť je krátká a u žijících, nebo aspoň teprve nedávno zesnulých politiků máme možnost bezprostředního srovnání, což zvyšuje jejich diváckou atraktivitu.
Ostatně i proto už pár měsíců po nástupu Baracka Obamy do funkce amerického prezidenta vznikl snímek popisující jeho dospívání a teď se horečně hledá představitel dospělého Obamy. Svého času také zaznívaly hlasy, že by měl vzniknout hraný životopis českého exprezidenta Václava Havla. Padaly přitom různé návrhy, kdo by ho měl ztvárnit, ale nejvíc překvapily Němky: Havel je prý celý Brad Pitt.
Z pohledu herců je s politickou rolí spjat ještě jeden důležitý faktor: prestiž. Možnost ztvárnit někoho, kdo přímo ovlivňuje nebo ovlivňoval životy miliónů lidí, vnímá velká část z nich jako výzvu. Snad každý větší politický part navíc svému ztvárniteli zařídil i nějakou tu cennou trofej, americké Oscary nevyjímaje.
Streepové vynesla Margaret Thatcherová Zlatý glóbus, Baftu a Oscara, podobně loni zafungovala i kombinace Colin Firth a koktavý král Jiří. Helen Mirrenová dostala nejslavnější sošku za ztvárnění postavy britské panovnice, Forest Whitaker zaujal akademiky rolí ugandského prezidenta v dramatu Poslední skotský král a Seanu Pennovi jeho nejcennější sošku „zařídil“ part aktivisty Harveyho Milka v dalším oscarovém snímku.
Pro mnohé z herců zkrátka před stavuje role prezidenta/premiéra/ krále/senátora vrchol dosavadní kariéry; tedy samozřejmě pokud nejde o etudu na pár minut (i když i ty mohou být nezapomenutelné – viz vilný americký prezident Billy Bob Thornton v Lásce nebeské). Meryl Streepovou nic méně u Železné lady víc než důležitost úlohy zaujal fakt, že šlo o biografii političky. „Ženy jsou ve světové politice stále ještě výjimkou a totéž platí i o filmařích, které by jejich osud zajímal – spočítali byste je na prstech jedné ruky,“ vysvětluje Streepová, co ji přimělo kývnout na nabídku režisérky Phillidy Lloydové.
Colin Firth si prý zase roli krále Jiřího ve filmu Králova řeč vybral především kvůli komplikované osobnosti. „Soustředil jsem se na jeho handicapy: nejistota, koktání, nelehká pozice uvnitř rodiny i na politické scéně, to všechno pro mě bylo mnohem zajímavější než fakt, že jde o člena královského rodu,“ tvrdí Firth.
Samostatnou kategorii pak tvoří herci – „specialisté“. Třeba Michael Sheen. Toho už Tony Blair považuje málem za člena rodiny: Sheen jej ztvárnil opakovaně, hned ve třech filmech včetně zmíněné Královny s Helen Mirrenovou. Teď už ale řekl dost. „Bylo to krásné, ale myslím, že třikrát stačilo,“ prohlásil poté, co dotočil poslední část „trilogie“. A dobře udělal: Hollywood teď totiž letí na poněkud jiné typy politiků. Například režisérka Kathryn Bigelowová se dala do shánění vhodného Usámy bin Ládina. Zájemců má prý dost.
