Filip Šanta

Filip Šanta Zdroj: Tomáš Tesař

Nenapadlo mě, že dostat se do Silicon Valley je tak lehké, říká v rozhovoru devatenáctiletý student Filip Šanta

TakeMeToSiliconValley.com - tak se jmenuje nápaditý web, který pravděpodobně zajistil devatenáctiletému studentovi z Košic Filipu Šantovi pracovní pozici v mekce počítačového průmyslu.

 

Kdy se zrodil nápad, že na sebe upozorníš takovouto výjimečnou formou?

„Začalo to, když mi kámoši přeposlali jeden tweet. Šlo o to, že slovenský designér Michal Šimkovič, který momentálně pracuje v Silicon Valley, hledal na stáž mladého grafika. Věděl jsem, že když se tam chci dostat, musím vystoupit z řady.

 

Byla to opravdu první snaha dostat se do Silicon Valley, nebo ses o to pokoušel déle? Nezkoušel jsi oslovit jednotlivé firmy?

Ani ne. Chtěl jsem se tam dostat už dlouho, protože je to mekka všech startupů, ale zatím jsem nic takového kvůli tomu nevytvářel. Ani jsem nic neposílal do firem. Nenapadlo mě, že je dostat se tam je s nadsázkou tak lehké.

 

Na stránce, kterou jsi vytvořil, píšeš že se ti doslova zdálo o cestě do Silicon Valley potom, co sis přečetl biografii Steva Jobse. Pamatuješ si na ten sen?

Moje myšlenky byly v tu dobu jen tam a říká se, že sny jsou odraz myšlenek. Tak se mi o tom začalo zdát. Ale na přesné detaily si nepamatuju. Vím, že jsem tam viděl Silicon Valley a zdálo se mi o tom, že tam letím. Ještě bylo zajímavé, že když jsem tu stránku dokončil a zatím jsem nevěděl, co z toho bude, tak se mi zdálo, že jsem prožil zemětřesení. Nikdy jsem takový sen neměl, bylo to zvláštní. Podíval jsem se do snáře na význam zemětřesení a stálo tam: „Silná změna životních poměrů.“ Tak jsem si řekl, co když to vyjde? A fakt to asi bylo nějaké znamení.

 

Když zůstaneme u Jobse. Je to tvůj vzor?

Já sleduju a obdivuju hodně lidí. Řada z nich mě inspirovala k tomu, co dělám, a Jobs je jeden z nich. Určitě to byl velký inovátor. Myslel úplně jinak než všichni ostatní, měl silné vize. Když jsem četl rozhovor, který dal v roce 1984 Playboyi, mluvil tam o tom, že budou všechna zařízení stále víc a víc přenosná, budeme je nosit po kapsách a že všechno bude propojené mezi sebou. A teď se to naplňuje. Byl to obrovský vizionář.

 

Kolik jsi tedy díky stránce TakeMeToSiliconValley dostal pracovních nabídek?

Dostal jsem přes sto mailů a přímo pracovních nabídek bylo asi třicet, nebo čtyřicet. Ale byly různé; od „udělej nám jednu stránku,“ „přijď k nám na stáž,“ nebo „pracuj pro nás jako externí grafik“ až po „přijď k nám na plný úvazek.“

 

Čekal jsi od začátku takový zájem?

Určitě ne.

 

Jaká z těch třiceti, čtyřiceti nabídek je pro tebe nejzajímavější?

Byly to nabídky z celého světa – Dubaj, Amsterdam, Austrálie, New York, Boston; všechno možné. Ale vyselektoval jsem takových šest, sedm, které měly vážný zájem a byly ze Silicon Valley. Jsou tam různé firmy; od firem typu WhatsApp - světových společnostích s pětisty miliony uživatelů - po malé firmy, které udělaly teprve první krok a porostou. A potom je tam Twitter, který přijímá až v květnu. To je určitě nejzajímavější nabídka, ale je jen šance jen jedna ku šesti, že mě tam vyberou. Volal jsem si s dvěma, třema lidmi přes Skype a normálně jsme kecali o představách. Z Twitteru jsem se bavil s ředitelem designu – to je velký člověk, který před dvaceti lety dělal design první verze programu Photoshop a před rokem vedl redesign mailu Yahoo. Je to ikona, ale jinak velmi příjemný chlapík, pohodář.

 

To musí být těžké rozhodování...

Největší dilema je, jestli jít do zaběhnuté firmy, kde bych měl jistou budoucnost, nebo jít do menší firmy, mít větší vliv na to, co dělají, a vyrůst spolu s nimi. Můj životní cíl je mít vlastní firmu, kde bych byl sám sobě šéfem. Kvůli tomu jsem vlastně chtěl jet do Silicon Valley. Najít si startup, rok, dva tam pobýt a potom, až naberu nějaké zkušenosti, zkusit něco vlastního. Proto studuju ekonomii a ne design. Nechtěl bych, aby mě mohli vyhodit za to, že jsem zaspal do práce. Nakonec mi ale zůstaly ve výběru dva startupy, mezi nimiž se teď rozhoduju. Dal jsem na intuici. Jsem mladý a můžu si dovolit riskovat. Nejhorší, co se může stát, je, že zkrachuje.

 

Jak moc jsi celý plán promýšlel? Do jaké míry to bylo impulzivní rozhodnutí?

Přišlo to hodně spontánně. Pamatuju si, že jsem seděl na matematickém cvičení a najednou mi přišel mail od slovenského designéra Michala Šimkoviče, který napsal, že děkuje za to, že jsem se přihlásil. Prý mu ale napsalo mu dost lidí, takže mě zařadil do seznamu. V té sekundě jsem si uvědomil, že musím udělat něco, co mě dostane z řady. Zauvažoval jsem nad tím, jak to provést, a dostal jsem nápad udělat webovou stránku.

 

Co na tvůj úspěch říká tvé nejbližší okolí?

Jsou rádi.

 

I rodiče?

Nejdřív říkali, že jsem se zbláznil? Že jsem přišel na vejšku do Prahy a už chci utéct dál. Ale myslím, že teď už mě podporují. Dovedu se do nich vžít a představit si, že se bojí o devatenáctiletého syna, který se chce vydat za oceán – to bych se asi taky trochu bál, ale už si asi zvykli. V šestnácti letech jsem byl navíc půl roku v USA na výměnném pobytu, takže asi vědí, že to zvládnu. Cesty se vůbec nebojím.

 

Proč zrovna Silicon Valley? Chápu, že jde o mekku počítačového průmyslu, ale přeci jen to není na světě ojedinělé místo.

Láká mě i tamní teplé klima. A bylo pro mě velkou motivací, že bych pracoval s Michalem Šimkovičem, jehož práci sleduju už velmi dlouho.

 

 

Ale jeho pracovní nabídka, kvůli cele jsi to celé vytvořil, nepřišla...

Nepřišla, neozvali se. Nevím, proč.

 

Všiml jsem si, že skládáš hudbu. Do jaké míry je to koníček a do jaké míry by ses tomu chtěl věnovat profesionálně?

Moc mě to baví a určitě se tomu chci věnovat i v budoucnosti. Je to pro mě koníček, neprodávám to nikde. A tím, že bych bych si v Silicon Valley něco vydělal, bych se pak možná mohl posunout i v tomhle směru a koupit si lepší vybavení. Jednou bych chtěl mít vlastní studio.

 

Pokud se všechno povede a rozhodneš se pro konkrétní projekt, kdy bys chtěl odjet z Prahy?

Druhý semestr mi začíná koncem února a asi bych přerušil studium, protože všechno od začátku semestru dál by tu byl pro mě ztracený čas. Nebyl bych na škole, ani bych nepracoval. Takže myslím, že bych letěl koncem února, začátkem března. Uvidíme, jak dlouho budou trvat víza.

 

Filip Šanta (19) pochází z Košic a momentálně studuje v Praze Vysokou školu ekonomickou. V patnácti letech začal dělat plakáty pro kamarády, kteří pořádali koncerty. V šestnácti se pustil do navrhování webových stránek. Nejdříve pro vymyšlené firmy, později pro klienty. Loni v prosinci vytvořil web TakeMeToSiliconValley.com.