Podle hlasování kritiků natočil loni nejlepší český film Robert Sedláček. Jeho satirické drama Rodina je základ státu získalo nejen cenu pro nejlepší film, ale i za scénář, režii a herečku ve vedlejší roli.
Že je Robert Sedláček ojedinělým zjevem české kinematografie, se ví už dlouho. Respektive ví se to mezi kritiky a filmaři. Diváci to stále ještě neobjevili a Sedláčkovým filmům se v kinech spíše vyhýbají. Dělají chybu. Jasně to bylo řečeno v sobotu večer na vyhlášení Cen české filmové kritiky.
Režisér, který kvůli předávání cen přerušil dovolenou v Izraeli, zažíval večer plný satisfakce. Po filmech Pravidla lži, Muži v říji a Největší z Čechů, které si získaly pověst kvalitních, leč nedoceněných filmů, si Sedláčkova Rodina je základ státu připsala čtyři skalpy. S přihlédnutím k podmínkám, v nichž česká kinematografie statečně živoří, je to pro filmaře Sedláčkovy zarputilosti víc než důležité povzbuzení.
Pusťte si trailer k filmu:
Podobně podstatného motivačního nakopnutí se dostalo dvěma debutům: Václav Kadrnka s vyvzdorovaným filmem 80 dopisů zabodoval v kategorii Objev roku a skvělé sociální drama Poupata bralo ceny za nejlepší kameru a herce v hlavní roli.
Dvě herecké ceny si po zásluze připsala Nevinnost dvojice Hřebejk–Jarchovský: pro Annu Geislerovou, jež dokázala být už potolikáté jiná, a pro Hynka Čermáka, který konečně dostal roli hodnou svého talentu. Jisté zklamání mohli pocítit tvůrci ambiciózního snímku Alois Nebel, jenž nakonec dostal jen cenu za nejlepší hudbu. Budiž jim útěchou, že film teď putuje po světových filmových festivalech a jeho cesta ještě zdaleka není u konce.
Ze čtyřiadvaceti loni natočených hraných filmů získalo nějakou z nominací pouze sedm z nich, ceny si nakonec rozdělilo jen pět filmů. O čem to svědčí? O tom, co se říká už roky, že honit se za kvantitou je naprosto marné. Podstatné ale je, že alespoň těch pět, respektive sedm filmů stálo za řeč. To vlastně není tak špatné skóre.
Dobrou zprávou je i fakt, že Ceny české filmové kritiky plní svou funkci, existují a zdá se, že existovat budou i nadále. Loni založená tradice byla letos potvrzena, výsledky mají svou výpovědní hodnotu a samotný večer zafungoval jako malá oslava kinematografie.
Přispěl k tomu nejen kultivovaný projev Ondřeje Vetchého v roli moderátora, sestava osobností, jež předávaly ceny (Ladislav Helge, Eva Zaoralová, Věra Chytilová, Zdeněk Svěrák, Jiří Bartoška, Marta Vančurová ... - viz fotogalerie), ale celkový duch večera, kterému přítomnost televizních kamer nijak neublížila. Díky za to.
Kompletní výsledky:
NEJLEPŠÍ FILM:
Rodina je základ státu
producent Produkce Radim Procházka, režie Robert Sedláček
NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM
Pod sluncem tma
producent Hypermarket Film, režie Martin Mareček
NEJLEPŠÍ REŽIE
Rodina je základ státu
Robert Sedláček
NEJLEPŠÍ KAMERA
Poupata – Vladimír Smutný
NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ
Rodina je základ státu – Robert Sedláček
NEJLEPŠÍ PŮVODNÍ HUDBA
Alois Nebel – Petr Kružík, Ondřej Ježek
NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI
Poupata – Vladimír Javorský
NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI
Nevinnost – Hynek Čermák
NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI
Nevinnost – Anna Geislerová
NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI
Rodina je základ státu – Simona Babčáková
CENA RWE PRO OBJEV ROKU
Osmdesát dopisů – Václav Kadrnka
