Ano, nelze to brát na lehkou váhu, ale i bramborový knedlík má své pohnuté dějiny. Nevidím důvod, abych pozoruhodný osud této naší národní potraviny před veřejností utajoval. Bramborový knedlík, přesně tak jako jeho starší bratranec houskový knedlík, vznikl ve válce. Někde jsem četl nápis „válka je vůl“, ale i vola může napadnout něco, co je potom celému národu k dobru …
Krátce před bitvou u Wagramu (Dolní Rakousy) v roce 1809 stály proti sobě česko-rakouské jednotky Jana Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče a francouzská armáda pod vedením císaře Napoleona I. Bonaparta. Vítězem válečného střetu se posléze stal Bonaparte, ale to teď není tak důležité.
V době napoleonských válek nebylo k sehnání zhola nic. Jídlo se tedy připravovalo ze všeho, co bylo zrovna po ruce. Česko-rakouský vojenský kuchař Franz Trawniček zápasil právě s neřešitelným dilematem.Chtěl péci pro mužstvo „Dalken mit Powidl“ (ano, přeloženo do češtiny vdolky s povidly), ale ke své hrůze zjistil, že nemá dostatek hrubé mouky (hladká tehdy ještě neexistovala). Na kaši by to ještě jakžtakž stačilo, ale zase neměl žádný med (řepný cukr v té době ještě neznali). Mohl by se rovněž rozhodnout udělat uzené s kynutým knedlíkem, ale ani na ty knedlíky mouka nestačila …
Trawniček seděl bezradně ve stínu lípy na dvoře rozlehlého statku, kde byli v prostorné stodole ubytováni vojáci a čekali na oběd. Armádního kuchaře nic nenapadalo. Náhle spatřil, jak rakouská selka v prasečím chlívku strouhá vařené studené brambory, míchá je s otrubami, přidává vodu a dělá z toho jakousi kaši. Tímto výtvorem potom nakrmila prasata. Špekounovi se rozbřesklo: „Co kdyby on – kuchař Trawniček – to nedostatečné množství hrubé mouky nastavil nastrouhanými vařenými bramborami? Když to můžou žrát prasata, proč by to nemohla žrát armáda? Tím by bylo možné získat kýžené množství těsta alespoň na knedlíky.“
Trawniček sdělil svůj nápad hraběti Radeckému. Ten sice dost dobře nerozuměl, co má kuchař v úmyslu, ale bylo mu přesto jasné, že Trawniček po něm vyžaduje velké množství uvařených a studených brambor. Proto udělil vojákům rozkaz v okolních vesnicích „obstarat“ a kuchařovi dodat požadované množství žádané suroviny.
Franz Trawniček promíchal vařené a nastrouhané brambory s hrubou moukou, celou masu prosolil a zjistil, že těsto drží pohromadě a nerozpadává se. Aby se zhotovený produkt při tepelné úpravě nerozvařil, přidal kuchař do těsta ještě větší množství syrových vajec, které měl původně připravené na vdolky. Lepkavou hmotu začal házet do vařící vody. Výsledek byl ohromující!
Nejenže knedlík držel pohromadě, ale vařením ještě ztuhl a stal se nádherně elastickým. Na světlo boží se vynořila další delikatesa – bramborový knedlík. Na tomto místě bych chtěl na adresu česko-rakouského vojenského kuchaře Franze Trawnička umístit citát jednoho z nejlepších kuchařů všech dob, Francouze Jeana Anthelma Brillat-Savarina: „Ten, kdo objevil nový pokrm, udělal lidstvu daleko větší radost než objevitel nové hvězdy na nekonečné noční obloze.“
