Běloruská opozice v Praze: Věznila nás KGB

 

„19. prosince začala nová etapa běloruské historie; stát perzekvuje a rozdává pětileté tresty za jiný názor,“ říká Andrej Dmitrijev, i on byl – naštěstí podmíněně - odsouzen za to, že byl v prosinci na náměstí v Minsku, že se zúčastnil poklidné demonstrace proti zfalšování prezidentských voleb. I on nyní sedí v Praze na tiskové konferenci a podává mikrofon dál. „Můj manžel je ve vězení, dostal čtyři roky. Mohu se s ním vidět pětkrát za rok,“ říká Darja Korsak, žena běloruského novináře.

 

Poslanci si chtějí zvýšit platy. Co takhle počkat, až nebude deficit?

Komentáře

 

Je to pták? Je to letadlo? Ne... je to Superputin!

Archív

Mikrofon putuje dál: „Mučili mě, pustili mě až ve chvíli, kdy jsem souhlasil, že se stanu agentem KGB,“ říká Ales Michalevič (na snímku), jeden z opozičních kandidátů na prezidenta, kterému se podařilo ze země uprchnout a který dostal na jaře azyl v České republice. „To, že ve věznici „pracují“ lidé se zakrytým obličejem, vyvolává zděšení. Když není možné je identifikovat, nebudou být moci nikdy potrestaní… My právníci se nemůžeme setkávat s vězni, řeknou nám třeba, že je zrovna na samotce. To vyvolává obavy, v jakém stavu ti lidé jsou,“ říká běloruská právnička Jelena Tonkačeva. V běloruských lágrech po 19. prosinci 2010 zmizelo na 43 lidí. Těchto pět statečných, kteří o zvůli diktátora Alexandra Lukašenka otevřeně hovoří, vystavuje nejen sebe, ale i své rodiny další perzekuci, další mstě běloruské KGB.