Čan, Cvrček, Pinďa, Šíp, Čerčil. Anna Mauerová a Barbora Škrlová. Co spojuje neznámé skautské přezdívky a dvě velmi známá jména, z nichž první je nejspíš fikcí, zatímco nositelku druhého hledá policie? Čan, vulgo Josef Škrla: sedmapadesátiletý otec Škrlové, údajný tvrďák, někdejší oddílový vedoucí a stoupenec Hnutí Grálu. "Když jsem případ Aničky viděl v televizi, hned jsem věděl, že takovou píčovinu v Brně vymyslí jen Čan," říká někdejší skaut a Škrlův společník ve firmě.
Vlastně bych měl být velmi opatrný, pokud jde o fakta. Kauza Mauerových žije vlastní dynamikou, kape z ní latentní hrůza Záhady Blair Witch a vyzařuje duchovní rozměr hnutí, kde vysoký cholesterol léčí pampeliškovou mastí a k němuž se hlásí i první náměstek jihomoravského hejtmana a šéf zdejší ODS Milan Venclík. Většina hráčů je falešná, informace neplatí ani den. Ráno je nezvěstná třináctiletá dívka, v poledne je policie hodiny od rozluštění hádanky a večer pátráme po čtyřiatřicetileté vystudované zpěvačce, která si chodí do lesa povídat s mravenci. Neexistující dívka píše prezidentovi dopis v mužském rodě. Dcera herce jako podvodná stafáž. A ze šéfredaktora Literárních novin se vyklube spoluautor toho všeho - v lepším případě.
Bizarnější než všechny reality shows dohromady?
O tom žádná. Jedno snad ale víme: z určitého hlediska už nejde o to, kde a jestli vůbec ještě je Barbora Škrlová. Na celém případu je nejhrůznější, co všechno se může dít před našima očima, aniž by si toho všimli sousedé, úřady, soudy, příbuzní a vůbec kdokoli.
KDO JE KDO
Nejprve rekapitulace. Vše začalo v polovině května, kdy z brněnského Klokánku utekla (snad) osoba ženského pohlaví, kterou sem přivezla rodina Mauerových. Nejdřív mělo jít o třináctiletou Annu, nyní se ale zdá, že šlo o čtyřiatřicetiletou Barboru Škrlovou. Navíc na úřadech před lety při řízení o adopci v téže roli zaskakovala i dvanáctiletá dcera brněnského herce Viktora Skály. Ještě pokleslejší, než když se major Zeman vrací v prvním dílu z koncentráku s pivním břichem. I družinářky z Klokánku by měly rozpoznat třináctiletou dívku od čtyřiatřicetileté ženy, i když žmoulá plyšáka.
Navíc kdyby někdo soudný chtěl získat pro Škrlovou novou identitu, a že se z novinové fotky zdá, že by ji mohla potřebovat, těžko si představit horší pomoc než ji legalizovat jako dvanáctileté dítě - ať už jako bohyni, nebo člověka. A stejně tak údajné zachránkyně Barbory Škrlové, sestry Mauerovy, nepůsobí jako ty pravé osoby. Klára, matka Ondřeje a Jakuba, sedí ve vazbě kvůli podezření z týrání Ondřeje. Ze stejného důvodu tam sedí i její starší sestra Kateřina, která pracovala s Barborou Škrlovou v brněnském dětském centru Paprsek. Jako kdyby dealer heroinu vedl detox. Právě Kateřina měla požádat Jakuba Patočku, šéfredaktora Literárních novin, o radu, jak legalizovat Annu. Ten se obrátil na bývalou zástupkyni ombudsmana Annu Šabatovou.
Aspoň že existuje Hnutí Grálu. Josef Škrla, Kateřina a Klára Mauerovy, Ondřej Skála. Ti všichni mají věřit, že na zem přišel nový spasitel, německý obchodník Oskar Ernst Bernardt.
Natürlich.
GURU
"Po roce 1970 do toho oddílu chodili dnes významní lidé. Jenže když člověk dorostl do určitého věku, rozhádal se s ním," vysvětluje souvislosti kolem Škrly jeho někdejší skautský učedník a v polovině devadesátých let i společník ve firmě 1. RMG. Dnes se živí jako poradce.
Sedíme v jeho domě na kraji Brna, jemuž říká věž. Na skautský, později turistický brněnský oddíl, kde Škrla býval uctívaným vedoucím, svým způsobem guru, mě neupozornil jako první. Vše začalo u starší ženy v malých moravských lázních. Bývalá senátorka je zná všechny: Čana, Cvrčka, Pinďu, Šípa, Čerčila. I ona si na Škrlu vzpomněla hned, když viděla divný obrázek nesmělé obrýlené dívky, choulící se ke Kláře Mauerové. Poznala v ní Barboru a pochopila, že žádná Anna neexistuje a za vším je Škrla. Podle ní vedl malé kluky jako budoucí členy cizinecké legie - tvrdě, neortodoxně, na hraně, téměř polomysticky. Měli ho uctívat, každé provinění se trestalo.
Odtud podle ní sklony ke svazování a zavírání v komoře. Když se později dal k Hnutí Grálu, osvojil si ještě spasitelský rozměr. Podle bývalé senátorky se Čana všichni bojí, proto nechtějí mluvit. Ne že by někomu vyhrožoval. Prostě má v Brně reputaci, že se kolem něj dějí divné věci.
"Počátkem devadesátých let jsem se živil jako úvěrový poradce, s Čanem jsem se znovu sešel až v roce 1994 ve firmě 1. RMG," říká Škrlův společník, stejně jako on kdysi firemní jednatel.
1. RMG byl prý skvělý byznys. Za pakatel firma koupila pohledávky v hodnotě 40 miliónů korun, načež zjistila, že jsou dobře vymahatelné. Někdy tou dobou ale začalo něco smrdět. Ve firmě neexistoval rozdíl mezi firemním a osobním, žádná oficiální pracovní doba.
Všichni byli pořád spolu jako velká rodina. Peníze, jež začaly z pohledávek chodit, měl Škrla utrácet za velkorysé úplatky, například byt, jimiž si zavazoval lidi, kteří pak pro něj udělali cokoli. Jeden z majitelů firmy, Jan Dvořáček, se mu měl starat o Barboru.
"Pro Čana se nepracovalo, jemu se sloužilo," říká někdejší skaut.
Vše měl změnit příjezd emigrantky z Mnichova, s níž se Škrla údajně seznámil na duchovní seanci v Alpách. Peníze začaly odtékat do Německa, kde sídlí vedení Hnutí Grálu. Když s lidmi z firmy jednou seděl, vysvětluje bývalý Škrlův kolega, uvědomil si, že se chovají jako sekta a že své peníze zřejmě nikdy neuvidí, protože mezi ně nepatří. Nikdo mu nevyhrožoval, prostě to cítil. Se společníky se proto nakonec domluvil, že si aspoň nechá auto na leasing. I pro něj si ale po dvou měsících přišli vymahači.
"Když si na to teď vzpomenu, cítím za tou kauzou s Aničkou Čanův rukopis," říká. "Ti lidé se chovají hrozně nelogicky, mají vlažný vztah k realitě. Všichni se mají rádi, a najednou na vás vypadne nějaká hrůza. Myslím, že by se ten případ měl dostat z Brna, protože jinak se nic nevyšetří. Sahá to tady moc vysoko."
Zavolal jsem několika bývalým skautům, dnes čtyřicátníkům.
I podle nich byl Škrla tvrdý vedoucí, přímou spojitost s kauzou Mauerových ale nepotvrdili. Někteří nechtěli mluvit. Jan Dvořáček típl telefon, když jsem mu neřekl, kdo mi dal jeho mobil. Stihl mi jen říct, že je Škrlovo svaté právo zmizet.
GRÁL A POLITIKA
"Jste asi padesátej, kdo ho tady hledá," říká mladá žena v průjezdu činžáku, kde Josef Škrla bydlí.
Podle jiné sousedky není doma, od jara do podzimu prý v bytě nebývá. Na zvonění nikdo nereaguje, stejně tak nemá číslo v telefonním seznamu. Po Škrlovi jako by se slehla zem. Podle novin se dostavil na jeden výslech, ale policie o něm mlčí, záměrně. Snad proto v domě potkám i dva chlápky, podle špatného oblečení pravděpodobně z kriminálky. Jeden má v tropickém vedru propocená záda, druhý nese černé desky. Stejně jako já zvoní na Škrlův zvonek. Když vidí, že tu nehledají sami, použijí rafinovaný fígl. Sednou do bílé felicie, zajedou za první roh a zaparkují tak, aby na mě viděli. Hůř to nedělal ani Marek Vašut coby detektiv Tomsa.
Zem za Škrlou, ale i hercem Viktorem Skálou rychle zavřelo i Hnutí Grálu, podle něhož začali vyznávat i pro ně příliš neortodoxní sektářské praktiky, možná včetně vytvoření nové identity pro Barboru Škrlovou. Prostě se zbláznili až moc podobně jako dcera Mileny Dvorské se svým manželem, nejdřív taky stoupenci a později údajně odpadlíci Hnutí Grálu. Podle jiných ale spolu v Brně soupeří dvě větve hnutí: jednu vede Milan Venclík se svým bratrem Leem, pro změnu brněnským zastupitelem a starostou Brna-sever za ODS. Druhou právě Škrla.
JAKO PTÁCI
"Je to jako kdyby se žárovka napojila na elektrárnu," usměje se čtyřicátník a dlaní si k hlavě ulízne zpocené vlasy. Oči mu planou přesvědčením.
"Člověk taky nemůže komunikovat přímo s Ježíšem, jeho energetická hodnota vás odmrští."
Se zhruba stovkou příznivců Hnutí Grálu i náhodných účastníků sedím v kinosále zlínského Centroprojektu a poslouchám přednášku Petra Soldána o významu záření krve. Je tropický podvečer a skla velkých oken v sále fungují jako skleník. Uvnitř sedí pestré publikum: mladí jednotlivci, mladá rodina s dětmi, starší ženy i muži, důchodci. Vstup 60 korun.
Soldán mluví o zhuštěném aurickém poli, třetím oku, fúriích, fantómech, odříznutí od duchovna a kravičce, které řezník-humanista, k němuž chodí, vysvětlí, že ji nebude bolet, když ji zabije. Když začne lidem doporučovat, které země budou v době dovolených energeticky stabilní, čekám, že vytáhne katalog vlastní cestovky. Snůšku blbostí neposlouchám kvůli čistotě vlastní aury. Podle expertů prý není Hnutí Grálu nebezpečné a jeho stoupenci nejsou cvoci, co z dospělých žen dělají puberťačky. Snad ne většina. Možná ty řeči neberou doslova. Chodí sem, protože se jim nechce domů. V práci je třeba tyranizuje šéf a Centroprojekt mají při cestě. Snadno se ale zblázníte, pokud Soldánem začnete léčit opravdové životní problémy.
Podstatou totiž je oprostit se od v od kterého nás izolují i špeky kolem pasu, o čemž musí něco vědět. K tomu nám pomohou i vypálená CD se Soldánovými přednáškami nebo Soldánovy pampeliškové tinktury, sirupy a masti, jež zde bez účtenek prodává po přednášce; mnozí tu utratí i několik set. Proč ne. Krmič krav bez maturity doporučí správný lék z vlastní kuchyně na všechno včetně zvýšeného cholesterolu. Domů pak odjede s příjemně zhmotněnou peněženkou. Zná Škrlu?
"Párkrát jsem se s ním setkal, zval mě na přednášku do Brna," odpoví, než se tak stane. "Jsem jako pták. Přiletím a zase odletím."
Jak lehké.
NAPLNĚNÍ
Vsadím se, že se hned tak nedozvíme, co se v Brně stalo doopravdy. Případ sahá politicky mnohem výš a nabývá bizarnějších rozměrů, než bývá pro vyšetření zdravé. Jak mi ale napsala osoba s e-mailovým jménem Petr Frank, podle odhmotněného jazyka zřejmě blízká spasiteli, s níž jsem se pokusil setkat, ale byl jsem odmítnut: "Prosím, nehledejte senzaci, má osoba není důležitá. Důležité je poslání učitele. Já jsem jen jeho doprovod na cestě k naplnění cíle. Tito lidé stejně jako já si přejí očištění celého světa, celého lidstva. Chtějí pomoci i Vám a Vašim dětem. Proto nesmějí být pronásledováni. Pátrání po Anně je však zbytečné. Anna je nová identita pro Člověka, kterému Tenus nadělil nejméně dvacet let života navíc ... Dříve Anna neexistovala. Nyní má být stvořena. Bohužel díky nepochopení médii se nyní cesta musí ubírat jinudy". Na vcelku nudnou zemi jako Česko celkem nadějný příslib.
