Porodnost v Česku byla loni nejnižší od roku 1785. V ohrožení jsou důchody i zdravotnictví, varuje NKÚ
V Česku se dál prohlubuje demografická krize, porodnost v zemi v roce 2025 klesla na nejnižší úroveň od roku 1785. Údaj zmiňuje Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) ve své zprávě ke státnímu závěrečnému účtu. Propad porodnosti představuje zásadní výzvu pro budoucí stabilitu veřejných financí, sociálního systému i trhu práce.
Varování NKÚ
Nejvyšší kontrolní úřad ve své zprávě zdůrazňuje, že strmý propad počtu narozených dětí prohlubuje rizika pro udržitelnost veřejných rozpočtů. Hlavní problém je tlak na průběžně financovaný důchodový systém, který je závislý na dostatečném počtu ekonomicky aktivních obyvatel. Pokles porodnosti znamená, že v následujících dekádách bude na jednoho důchodce připadat stále méně pracujících platících odvody.
Dopady však nezasáhnou pouze penzijní systém. Dlouhodobý úbytek obyvatelstva ovlivní také zdravotní péči, školství a celkový hospodářský růst státu. Podle analytiků NKÚ stávající vládní opatření a systém sociálních dávek nedokážou tento negativní vývoj efektivně zvrátit.
Evropa se vylidňuje
Český demografický propad není v evropském prostoru ojedinělý, ačkoli rychlost poklesu je v posledních letech výrazná. Podle dat Eurostatu čelí historickému poklesu úhrnné plodnosti většina států EU.
Nejnáročnější situaci dlouhodobě hlásí státy jižní a jižní východní Evropy. Například ve Španělsku a Itálii se úhrnná plodnost pohybuje pod hranicí 1,2 dítěte na ženu. Česká republika se ještě kolem roku 2021 řadila s hodnotou přes 1,83 dítěte na ženu k premiantům Evropy, avšak během následujících let zaznamenala jeden z nejprudších propadů v celé EU.
Příčiny: dominuje bydlení
Experti a výzkumy poukazují na kombinaci ekonomických a společenských faktorů, které vedou mladé rodiny k odkládání nebo odmítání rodičovství. Podle dlouhodobých šetření Sociologického ústavu AV ČR i dat Českého statistického úřadu mezi hlavní bariéry patří vysoké náklady na bydlení, finanční nejistota mladých ročníků a nedostatečná kapacita předškolních zařízení či jeslí. Srovnání s rokem 1785 podtrhuje závažnost situace. Tehdy se počty narozených dětí začaly v českých zemích poprvé systematicky evidovat během reforem císaře Josefa II.
Vývoj demografické křivky staví budoucí vlády před nutnost zásadních strukturálních reforem. Analýzy ekonomických ústavů i NKÚ shodně potvrzují, že bez adekvátní reakce v oblasti rodinné politiky a reformy veřejných financí nebude státní rozpočet schopen v příštích deládách dostát svým závazkům vůči stárnoucí populaci.
