Německo relativizující zločiny nacistů, kteří třicet let po válce řídí stát. Nesmysl? A jak je to u nás? | Reflex.cz
nahoru

Německo relativizující zločiny nacistů, kteří třicet let po válce řídí stát. Nesmysl? A jak je to u nás?

Vladimír Mertlík9. prosince 2019 • 15:30
Nezakázali jsme je. A oni stále vystrkují růžky...
Nezakázali jsme je. A oni stále vystrkují růžky...
• foto: 
KSČM

Při hledání podkladů pro práci na knize o takzvané druhé republice a protektorátu Böhmen und Mähren narazilo Zpětné zrcátko na současný německý film „Už je tady zas“ – sarkastickou komedii o reinkarnaci Adolfa Hitlera mnoho let po válce, která přinese účastníkům děje nečekané konotace a překvapení. Tragikomický příběh o lidském zapomínání a neochotě poučit se z prožitého přivedl Zpětné zrcátko k myšlence ze zvědavosti nahlédnout do historie této země před třiceti lety. Děj dvou prosincových dnů roku 1989 byl nejen významný, ale pro dějiny země i rozhodující. Díky pouhým třem prohlášením definitivně padl zločinný komunistický režim a lid nastoupil cestu ke svobodě. Jejich záznam je poučný a pamětihodný.

Dne 8. prosince 1989 se ÚV KSČ oficiálně zřekl stalinského pojetí socialismu, mocenského monopolu a distancoval se od původního vedení strany i podpory invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Prezident Československé socialistické republiky Gustáv Husák vyhlásil amnestii vztahující se na politické vězně. Dne 10. prosince prezident Gustáv Husák jmenoval nově vytvořenou vládu národního porozumění pod vedením Mariána Čalfy, tvořenou devíti komunisty, dvěma lidovci, dvěma socialisty a sedmi nestraníky a následně rezignoval na svou funkci. Volba Václava Havla prezidentem byla už jen třešničkou na dortu k narozeninám Svobody. Konečně začala platit slova „Tak už máme, co jsme chtěli“, která jsme do té doby radostně – i když v duchu s odporem – zpívali v prvomájových průvodech.

Poválečné Německo trochu jinak

Absurdnost filmového příběhu reinkarnace Adolfa Hitlera ale Zpětnému zrcátku nedala klid a v jeho mysli se začal odvíjet fantaskní příběh Německa jarních dnů roku 1975 – slavícího třicet let od konce 2. světové války. Všechny německé deníky přinesly 8. května zprávy o chystaných oslavách výročí konce války i pádu nacismu, stejně jako o demonstracích protestních hnutí, které mají poukázat na neschopnost a zkorumpovanost poválečného režimu. Stoupající ceny a nedosažitelnost luxusního zboží pro nejchudší vrstvy obyvatelstva vedly v poslední době k zesílení negativních nálad veřejnosti.

„Demokracie, svobody slova ani volného pohybu se chudí pod mosty nenajedí!“ prohlásil v Bundestagu poslanec po válce nezakázané NSDAP. Připomněl, že to byla právě předchůdkyně dnešní NSDAP Neu, která na sebe před válkou vzala obětavě totální odpovědnost za řízení země a nebála se slibu, že na bedrech ponese i úspěchy. Závažnost slibu nesnižuje ani fakt, že žádné nepřišly. Zato na současné rozkrádání státu takzvanými mírotvůrci poukázali spolu s NSDAP Neu i poslanci německé sociální demokracie a protestních stran, většinou bývalé členy NSDAP, SA, SS a Gestapa. Stejně je tomu v případě řady demokraticky zvolených činitelů a reprezentantů země. Naštěstí justiční křivdy poválečného zákona zákazu činnosti členů NSDAP, SA, SS a Gestapa se ukázaly vývojem překonané a zkušení politici těchto organizací se již před lety mohli znovu ujmout řízení ministerstev a vlády.

Deník Halo, Kämpfer! navazující na tradici předválečného Der Stürmera, obránce vlastenectví a stranické čistoty bez strachu z útoků médií, zkorumpovaných maďarskými židy, přinesl rozhodný projev místopředsedy strany NSDAP Neu, v němž zasloužilý člen Strany, poslanec Genosse, zdůraznil klady předválečného hospodářského vývoje Třetí říše i úspěchů, jichž země pod vedením NSDAP dosáhla. Přiznal i nedostatky v řízení a chyby, jichž se předválečné vedení Strany dopustilo. „Je však třeba vzít na vědomí,“ zdůraznil poslanec Genosse, „že se tak dělo ve složité době boje s vnitřním i zahraničním nepřítelem. Jen nekompromisní domácí politika v boji s teroristy, kteří měli za cíl přivést německý lid do záhuby, mohla udržet Stranu a lid na cestě vedoucí k světovému vítězství nacionálního socialismu. Kritizovaná zvýšená úmrtnost v tomto období byla způsobena dopravním chaosem při přesunech vojenské techniky mířící na hranice Říše s cílem uchránit její stabilitu a územní celistvost proti hrozící agresi západních židobolševických válečných štváčů. „Nové průzkumy odborníků z řad NSDAP také ukázaly,“ řekl poslanec Genosse, „že příčinou úmrtí masových rozměrů v zařízeních ,Arbeit macht frei‘, osvobozujících prací, byly epidemie židovského osazenstva způsobené zanedbáváním základních hygienických pravidel a návyků těchto nepřizpůsobivých.“

„Jde o poměrně přísné odsouzení stavu, ale určitě stojí za zamyšlení,“ řekl jeden z opozičních politiků blízkých vládě, čímž výše uvedené vyjádření podpořil. Státní zaměstnanci, stejně jako zástupci uměleckých oborů zvýšeným úsilím a výkony potvrdili souhlas s politickou linií protestního hnutí Jawohl. Postavili se za nutnost klidu na práci pro vedení státu v úsilí dále zkvalitnit spokojený život občanů. Vláda proto vytyčila úkoly příštího období v programovém prohlášení „Blahobyt lidu – Perpetuum Mobile“. To definovalo, že lidu přinese spokojený život jen jeho blahobyt, který lidu přinesou jeho daně.

Happy end? Tak ne

Pád televizního ovladače z ruky Zpětného zrcátka na zem ho vytrhl ze zlého snu do všední a přece sváteční reality. Na obrazovce běžel přehled událostí dne a v duši Zpětného zrcátka se rozhostil mír. Moudrost, s níž politici vedou lid na horizont štěstí, hřálo jeho duši. Bylo potěšením mít jistotu, že příslušníci StB, Lidových milicí, PS VB, lampasáci Pohraniční stráže, členové Pohotovostního pluku i dalších zločineckých struktur byli potrestáni. Poloprázdné ulice potvrzovaly, že zbývající členové KSČ a Svazu československo-sovětského přátelství se sklíčeni hanbou plíží kanály. Jak jinak, když zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí! Tak rozhodl lid před třiceti lety. A jak rozhodl, tak konal! Konečně začala platit nová slova oblíbené písně zakladatele státu, která zněla ze statisíců hrdel účastníků demonstrace „Svoboda je víc než bůček!“:

Ach, synku, synku, doma-li jsi?

tatíček se ptá, zvoral-li jsi?

Zvoral jsem všechno, a ne málo,

na co jsem šáh´, se polámalo,

Když se to zklamalo, dej to spravit,

s komouši nelze hospodařit…

A to bylo vše, co jsem v těch snech zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější