Všechno na světě má svůj konec, bude ho mít i vláda Brouka Pytlíka, Vocílky a Škrholy
Stejně jako letošní poslední Panoptikum je i v dnešním ohlédnutí Zpětného zrcátka příležitost udělat za rokem 2025 tečku, hodnotové znaménko, pod nímž bude zapsán do dějin. V reakci z 6. října na výsledky voleb konstatovalo Zpětné zrcátko, že místo obávaných čtyř jezdců Apokalypsy (ANO, SPD, Motoristů, Stačilo) budou vládnout tři ze jmenovaných politických Brouka Pytlíka, Vocílky a Škrholy. Výsledek je horší, než se dalo čekat.
Aktivního, leč nešikovného popletu Brouka Pytlíka, vždy a všude poučujícího ostatní podle kréda „všechno vím, všechno znám“, aktuálně svírá strach. Pryč jsou legrační i spletité situace, k nimž vždy vedly jeho snahy a rady během jeho minulého vládnutí. Brouk Pytlík je rád oblíbený a přízeň ostatního hmyzu je pro něj víc než jarní slunce. Bedlivě sleduje potřeby klíšťat, vší, mandelinek bramborových, komárů a jiných příbuzných druhů, které se o své potřeby umí aktivně přihlásit, aby jim dal, co jiným sebere. Nezapomíná ale ani na masařky a hovnivály, kteří potřebují celkem hovno. Teď však jeho samotného, kruh jeho přátel i jeho kruhový svěrač svírá a paralyzuje strach z trestu za marginální hamižnost, jejíž profit nestál za řeč. Zatím je proto Brouk Pytlík pokorný a vstřícný i ke štěnicím, které s citem parazita nejsou vstřícné k němu.
Nejbližším přítelem Brouka Pytlíka je momentálně Vocílka, figurka z lidové frašky a karikatura lstivého podnikavce, který podvede a okrade každého poctivce v naivitě, že Vocílka nelže, nepodvádí a myslí to dobře. Tak se i zdánlivé objetí Brouka Pytlíka a Vocílky ukáže být zblízka pouhým zápasnickým chvatem zvaným „kravata, kterou se oba vzájemně drží pod krkem“. Vocílka svou bájnou lhavostí prezentuje Švandům Dudákům svět jako prostor, kde na ně pod pozlátkem bohatství, slávy i úspěchu číhá jen nebezpečí. To Vocílka jim nabídne pomoc i služby, přijmou-li jeho čecháčkovskou filozofii „všude dobře, doma nejlíp“. Je karikaturou charakteru, nikoli profese, lstivý a podvádějící důvěřivé hlupáky svou schopností přetvařovat se. Profesí hochštapler, sňatkový podvodník, falešný hráč i bankéř, případně politik „myslící na lidi“. Jeho tragikomický morální příběh má i vlastenecký až nacionalistický akcent, který staví do konfliktu „malé české“ a „velké cizí“ – českou skromnost, poctivost a svébytnost proti bohatému, ale nebezpečnému a zrádnému světu. Vocílkův svět 19. století a jeho vnímání se od dnešního politického a kulturního myšlení zásadně liší. Události první poloviny 20. století jsou jasným důkazem, že právě národovectví metamorfozující v nacionalismus je největším nebezpečím a zároveň nejúspěšnější zbraní Vocílků.
Třetí v partě, Škrhola, zdánlivě směšný, ale ve skutečnosti prohnaný a vychytralý křivák, snažící se vyzrát na silnější a chytřejší postavy. Je drzý, hubatý, hlučný, mluví vulgárně, rád machruje, ale ve chvíli opravdového nebezpečí jako zbabělec prchá. Je chaotickým elementem, plete děj, vyvolává zmatky a posouvá příběh ke špatnému konci. Je-li komický, pak pouze nechtě, svými negativními vlastnostmi, kterými jsou chamtivost, hloupost, omezenost, zbabělost, domýšlivost a předstíraná vzdělanost. Domnívá se o sobě, že je mazaný, ale to se mu stává osudným. Publikum se nesměje s ním, ale jemu. Škrhola je karikaturou lidské malosti, která odhaluje a zesměšňuje neřesti a funguje jako negativní zrcadlo jeho části společnosti.
Sranda s představiteli zvláště druhých dvou figur je tedy nulová, zato sebevědomí a drzost by mohli prodávat na Matějské pouti. Nulová legrace je u Vocílky a Škrholy v jejich bezedné hlouposti, která s vychcaností, již oni považují za chytrost nemá zhola nic společného. Ale může být ještě hůř! Svědčí o tom vystoupení, v němž pornoherec Honimír Mastipírko, populární rodinnou show s názvem Růžový váleček & Veselý Clitoris Rajc(hl) projevil ochotu vzít na sebe zodpovědnost za vedení ministerstev obrany, vnitra i životního prostředí. A jeho kvalifikace na tyto funkce je, přiznejme, obdivuhodná. V případě ministerstva obrany je to nezpochybnitelná Honimírova schopnost vyjebat s každým, kdo je jeho nepřítel, pro ministerstvo vnitra se jeví díky své profesi jako těžko nahraditelný znalec vnitra občanů bez ohledu na pohlaví a na ministerstvu životního prostředí by nepochybně uplatnil zkušenosti z grupáče open air za účasti kozy, slepice a veverky. Zpětným zrcátkem oslovení experti na ústavní právo potvrdili, že Mastipírkovy odbornosti budou i pro prezidenta Pavla ve snaze Honimírovu kandidaturu zpochybnit tvrdým oříškem.
Nejsmutnější z protagonistů je Brouk Pytlík, kterého přešla sranda přinejmenším do hlasování Sněmovny o nevydání stíhaných. Den poté se životnost Škrholy a blbečků kolem něj bude rovnat důchodovému věku jepice.
Jinou kapitolou je ovšem hloubka pádu ze společnosti slušných respektovaných zemí do žumpy mezi sráče, kam patří i Slováci a Maďaři, o Bělorusech ani nemluvě. Nějak se ale vláda nedouků s tituly, které lze koupit za tři věnečky a dva větrníky, projevit musí. Vinni nejsou primárně oni, jako ovád není vinen za to, že obtěžuje a škodí. My jsme si je zvolili jako nejlepší z nás nebo jsme to jiným dovolili. Může nám být jakkoli na zvracení, ale každý národ má opravdu takovou vládu, jakou si za slouží. Můžeme za to my, média i předešlá vláda, může za to naše společná laxnost a blahosklonnost k tuposti, jako bychom nevěděli, že vždy silnější než se zdá. Čekají nás možná i čtyři roky vlády mocichtivých srabů z ANO v koalici s lůzou, která hrozí Evropě i celému světu. Fakt, že kdysi božská Amerika je na tom stejně, nám nepomůže, spíš naopak.
Neuvěřitelná sebranka ve Strakově akademii je vlastně odrazem společnosti, protože nevzdělaná společnost produkuje stejně nevzdělané vládce. Vedle současné šéfky poslaneckého klubu hnutí ANO Taťány Malé vypadá Alena Schillerová jak Margaret Tchatcherová. Turek ministrem zahraničí? A proč vlastně ne po Kavanovi a Zaorálkovi, když jen dva šmejdy vystřídá jeden blb. Nejstrašnější, co z toho všeho vyplývá, není socializace, komunizace, ale už probíhající debilizace.
Problém je v hodnotovém nastavení společnosti, která vítala Kájínka, dvojnásobného vraha, propuštěného na základě Zemanovy prezidentské milosti v kampani, jako hrdinu.
Nelze zakopat příkopy mezi někým, kdo ctí hodnoty a někým, kdo ctí jen lež, vede-li k úspěchu. Nad příznivci hnutí ANO lze kroutit hlavou, když nechápou, že dostávají dnes „zdarma“ to, co jim bylo včera ukradeno a zaplatí to jejich děti. Příznivci SPD a Motoristů lze jen opovrhovat, jako oni opovrhují pojmy demokracie a svoboda, která považují za sprostá slova. Chodili jsme kolem toho po špičkách předešlé čtyři roky. Chodíme po špičkách kolem toho, jestli můžeme nazývat věci pravými jmény. Nejen s komouši se nemluví. Ani s blby, toužícími po režimu Farmy zvířat, na které jsou si všichni rovni, jen prasata jsou si rovnější. O čem s nimi mluvit, když to, co vykopali není příkop, ale žumpa plná nenávisti?
Nebudeme zavírat, věšet ani odsunovat, budeme pracovat na tom, aby už příští rok 2026 byl rozpustilejší než ten letošní, budeme dělat vše pro to, abychom je porazili.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
