Vladimír Mertlík: Deratizace politického prostoru je naděje pro tuto zemi
Míra vulgarizace výstupů politiků opozice i její stále se propadající dno je v přímé úměře s blížícím se podzimem a nevyhlášeným termínem předvolební kampaně. Ptáme-li se, proč je tento způsob chování signifikantní právě pro opozici, je odpověď nasnadě. Je v inteligenčním potenciálu voličů těchto stran a hnutí i v charakteru jejich vůdců.
Z níže připojeného výběru vyjměme v zájmu korektnosti a objektivity hnutí ANO, fungující v osobním portfoliu Andreje Babiše stejně jako ostatní podniky holdingu Agrofert. Představitelé hnutí jsou ve své podstatě Babišovi zaměstnanci, což ostatně mnozí z nich v minulosti v rámci Agrofertu i skutečně byli. Jejich vstup do politiky na jeho příkaz i jejich výstupy a hlasování ve sněmovně i senátu lze vnímat jako plnění příkazů majitele firmy. Cílem ANO je s pomocí průzkumů veřejného mínění hledat tzv. díru na politickém trhu pro nabídku žádaného produktu, jeho vytváření s potenciálem prodeje s co nejvyšším profitem, to vše bez sebemenší vazby na politiku veřejného zájmu. Investiční náklady na vznik i provoz hnutí plynou ze zisků divizí Agrofertu, díky čemuž se jejich daňový základ mění v úspěšnou investici. Zisk se vrací ve formě otevřeného přístupu k tuzemským i evropským dotacím a v plné kontrole nad tokem financí v divizi stát.
Vzhledem k několik let probíhající změně levicově orientovaného voličstva v nenasytný lumpenproletariát tedy nepřekvapí oportunistická oscilace hnutí ANO od původní pozice středolevé liberální demokracie ke krajní levici a v současné době i výlovy voličských stok, jak uvidíme dále. Hlavní voličská skupina hnutí ANO jsou méně vzdělaní starší lidé a důchodci žijící v dojmu, že dávky a důchody plynou ze státní bezedné pokladny. Skutečnost, že stát před rozdáváním zlaťáků lidu musí tyto zlaťáky nejdřív lidu sebrat, je pro ně stejně srozumitelná jako teorie smršťování či rozpínání vesmíru. Je však třeba zdůraznit, že termín důchodce není a nemůže být jediným kritériem definování této skupiny, neboť jak známo: „Věk nerozhoduje – starej idiot byl kdysi mladej idiot!“ Závěrem přiznejme, že existence vyžírků a štěnic v hnutí ANO se nijak výrazně neliší od všech ostatních stran napříč politickým spektrem a je přiměřená volebním preferencím.
S velkým odstupem za ANO na IQ žebříčku tuzemského voličstva je Okamurova SPD. Důvodem, proč naráží delší dobu na strop možností, je neschopnost a lakota vůdce investovat z dříve získaného jinam než do Rouroburgu, ale i zaprděnost programu SPD připomínající Ku Klux Klan z 50. let minulého století ve slevě. Členská základna zvíci mizerné ligové návštěvy na Spartě již nestačí, dřívější množina sympatizujících existencí z řad šovinistů, echtnácků a jiných vypatlanců se rozprchla do ráznějších a módních Bratrstev kočičí pracky, aniž by příchod Jaroslava Foldyny tuto ztrátu nahradil.
Jestli na něco nebyli komouši ze zasmrádlého teplého hnízdečka v paláci ÚV KSČM v ulici Politických vězňů zvědaví, tak na to, aby tam někdo dělal průvan. Stále méně, ale přesto dost milionů – volby co volby – přiteklo z cecíku státní dojnice za pár tisíc hlasů od postižených Alzheimerem, kterým uniklo, že 71. výročí VŘSR už bylo. Teď mají komouši, pamatující Rudou záři nad Kladnem, platit kampaň bůhvíkoho, ač na ně i v případě vítězství zbyde prdlajs. Což o to, skvělých kandidátů na funkce ministrů je fůra, jen křesel je málo a do záhybů kůže potomků Che Guevary se přisáli renegáti jak tasemnice. Čert a Káča jsou nám dlužni, souzi, sázku na mladou krev!
U Motoristů šlape na pedál plynu bývalý občanský demokrat Václav Klaus, který se jednoho rána, stejně jako obchodní cestující Franze Kafky Řehoř Samsa do obludného brouka, přetransformoval do ruského švába, sám sobě si stejně odporný a odcizený.
Filip Turek, předseda hnutí, jehož není členem, je možná pro milovníky a milovnice Dolpha Lundgrena ideální tvář na plakát, ale jeho politický potenciál má hodnotu statistické chyby.
Dál zbývá politický odpad voličských preferencí v záporných číslech – PRO Jindřicha Rajchla, Přísaha, Trikolóra, Svobodní, Soukromníci, SOCDEM, Česká suverenita sociální demokracie, ČSNS – to vše second hand složený z politických tuláků, nácků, ruských švábů, chcimírů, dezolátů, flastenců a další holoty, která někde zbyla či byla odjinud vypuzena a jak pandemické viry se znovu srocuje v domnění, že vyvolá pandemii.
Nejzábavnější na zmíněných, většinou kryptokomouších a ruských švábech různé velikosti, je jejich obdiv a adorace Donalda Trumpa – nedávno podle nich válečného štváče z Wall Streetu. Co od něj čekají, ví Bůh a Vladimír Iljič Lenin.
Zpětné zrcátko asi závěrem dovolí laskavého čtenáře upozornit na zajímavý projekt webu manipiulatori.cz, který odhaluje hoaxy a řetězové maily ruských trollů a českých blbů. V jednom z dílů projektu brilantně rozkryl a smetl do žumpy hoax šířený na Facebooku, který předstíral citaci předsedy Ústavního soudu Josefa Baxy, který měl údajně (!) 27. ledna 2025 říct: „Bylo by nebezpečné, kdyby při volbách rozhodovali voliči. To lze chápat jako útok na demokracii a ústavní právo občanů na svobodné volby!“
Text stojí za přečtení, přesto však ve věci náhledu na podobné zasílání dezinformací a jejich autory musí Zpětné zrcátko nesouhlasit, když autor a šéfredaktor Jan Cemper v doslovu píše: „Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je „právě proto“. Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohly si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.“
Často se v poslední době ptáme, kde se vzala nemalá množina kolaborantů a zrádců z řad mnohdy sousedů a známých usilující o rozvrat státu a návrat pod kuratelu a šibenice barbarského režimu, který má historicky násobně víc obětí než stejný režim nacistický. Odpověď na zdánlivě těžkou otázku je ale nasnadě. Všichni ti kolaboranti a zrádci, ať je dnes nazýváme jakkoliv, se nikde „nevzali“, oni totiž nikdy neodešli. Byli s námi pořád, jen posraní strachem nasadili na chvíli tvář Hurvínků a Spejblů a heslo slušných lidí: „Nejsme jako oni!“ si přeložili na: „My nebudeme idioti jako oni!“
Byli s námi v listopadu 1989, kdy zvonili klíči od cel těch z nás, kteří se méně báli. Byli s námi v roce 1969, kdy po nás s páskami LM nebo PS VB stříleli ze samopalů.
Byli s námi v roce 1968, kdy šmejdi volali: „Jsme s vámi, buďte s námi!“
Byli s námi v roce 1948, kdy pochodovali s flintami a učili házet lidi z funkcí i oken.
Byli s námi v roce 1920, kdy se poprvé pokusili o komoušský puč a rozvrácení státu.
A titíž lidé či jejich pohrobci jsou s námi i dnes. Právě proto, že vím, jak se dezinformace šíří a kdo je vytváří, protože znám cílovou skupinu, na níž jsou zaměřeny, já těmito lidmi opovrhuji. Opovrhuji jimi právě proto, že nejsou nesvéprávnými jedinci, jimž musíme vše vysvětlovat. Jsou to jedinci hodnoty potkanů, které vzhledem k našemu nastavení nebudeme hubit, protože nejsme jako oni, ale dáme si na ně pozor!
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
