nahoru

Vladimír Mertlík: Kdo nejde s námi, jde proti nám aneb Pověste je vysoko!

Vladimír Mertlík3. května 2021 • 14:00
Vladimír Mertlík: Kdo nejde s námi, jde proti nám aneb Pověste je vysoko!
foto: Stanislav Motl

Za rozbřesku 2. května 1955 byli v pankrácké věznici oběšeni členové odbojové skupiny bratří Mašínů – Václav Švéda, Zbyněk Janata a Ctibor Novák. Skupina zahájila v letech 1951–1953 ozbrojený boj proti krvavému režimu KSČ a po řadě sabotáží, při nichž byli zabiti i tři členové SNB a LM  – se bratři Josef a Ctirad Mašínovi, spolu s Milanem Paumerem, Václavem Švédou a Zbyňkem Janatou rozhodli v roce 1953 k odchodu do Západního Berlína. Jejich cílem byl vstup do americké armády a po vítězství demokratických sil v tehdy předpokládaném válečném konfliktu návrat do osvobozeného Československa. Podle protokolů německé Stasi je pronásledovalo 24 000 (!) členů armádních složek Volkspolizei a sovětské okupační armády. 

Nakonec Josef i Ctirad Mašínovi a Milan Paumer – ten s vážným průstřelem břicha a ruky – úspěšně došli do US sektoru Západního Berlína, kde vstoupili do US Army s cílem pokračovat v boji proti komunismu. Během cesty došlo k řadě ozbrojených střetů, při nichž byli zastřeleni tři příslušníci Volkspolizei, ale také byli zajati Václav Švéda – ten s těžkým zraněním – a Zbyněk Janata. Připomeňme si jejich osud i odkaz posledními dopisy Václava Švéda rodině. 

***

Dopis Václava Švédy z vězení po jeho zatčení při přestřelce u Waldow. 

Praha  29. 7. 1954

Moje milá maminko,

Hodně jsem Vám toho sliboval, nesplnil jsem nic. Ve vašem vzorném, příkladném životě jsem Vám dělal jen starosti a bolest. Nakonec jsem Vám způsobil hrozný zármutek, žal, neštěstí. Maminko moje, prosím odpusť mně všechno. Neuměl a nedokázal jsem být jiným člověkem. Tebe a tatínka jsem vždy ctil, miloval, zbožňoval. Přál jsem si vroucně být člověkem dobrým, spravedlivým, čestným a poctivým, člověkem šlechetným a krásným, jako je můj tatínek.

Maminko moje, myslím na Tebe. Prosím Boha za Tvé zdraví. Nechť Ti dá sílu, klid a víru. Líbej ode mne vždy moje děti. Lidušku měj, prosím vždy ráda, jako svoji dceru. Byla krásnou (nečitelné) ženou. Byla vždy a v každém ohledu mnohem lepší než já. Lidka mně byla vším. Nemám od Vás od nikoho žádnou zprávu. Nevím, zda Lidunka moje dvě psaní dostala. 

Milá maminko, kdykoli jim budeš psát, vyřiď jim můj pozdrav a prosbu za odpuštění všeho. Jsem v myšlenkách stále u nich. Pomyšlení, že jest tatínek, žena, bratři ve vězení, že Tys zůstala sama s dětmi, jest pro mě hrozné.

Maminko moje, buď silná a statečná. Hledej v dětech zapomnění. Přeji Tobě nejdříve hodně zdraví a mnoho (nečitelné) života, přeji Tobě vše nejkrásnější. Líbá Tebe, Tvůj Vašek.

Milované moje děti, Lidunko a Radoušku!

Tisknu Vás k sobě a líbám Vás. Byly jste moje radost a štěstí. Byl jsem na Vás hrdý. Zůstaly jste samotny se stařenkou. Mějte ji rády a poslouchejte ji. Dělejte jí jen radost. Zpříjemňujte jí život všemožným způsobem. Nezapomínejte na strýčka Vraťu, Zdeňka, na stařečka, na vaši zlatou maminku. Vrátí se k vám opět. Milujte naši maminku vždy tak, jak jen vaše dětská srdce jsou schopna. Vaše maminka jest tou nejkrásnější maminkou na světě. Kdykoli ji budete líbat, zlíbejte ji za mne. Zahrnujte ji spokojeností, láskou, štěstím. Važte si jí a ctěte ji nade všecko. Velikost, krásu a šlechetnost Vaší maminky poznáte, až budete starší. Vaše maminka je mně světicí. Zbožňujte ji. Neubližujte jí nic ani myšlenkou.

Mějte vždy rády vašeho stařečka, babičku a dědečka, tetičku Hladíkovou, strýčka Vraťu, Zdeňka, tety. Mějte rády všechny lidi. Mějte se stále tak, jako když jsem byl u vás. Milujte se tak, jako jsme se milovali já se svými bratry, strýčkem Zdeňkem a Vraťou. Opatrujte jeden druhého. Učte se. Buďte dobrými lidmi. Buďte takovými, jako je vaše maminka, stařeček a stařenka. Prospívejte duševně i tělesně. Nezapomeňte: v zdravém těle – zdravý duch. Veselá mysl – půl zdraví. Buďte zdravé, silné, krásné. Vy jste můj život!

Radoušku a Lidunku! Líbá Vás Váš tatínek.

Líbám a z celého srdce zdravím tetičku Hladíkovou.

Tvůj Vašek.

***

Poslední dopis rodině napsal Václav Švéda noc před popravou. Začerněné označení měsíce mělo bránit identifikaci termínu popravy. Přes zrůdně byrokratické záhlaví i zápatí nebyl dopis rodině odevzdán, stejně jako Švédovy ostatky. K předání dopisu dětem Ludmile, Radkovi a vnukovi Viktorovi došlo až na začátku roku 1990. 

Napsal: ………………………………………………………..Švéda Václav

Číslo zákl.:…………………………………………………………………………

Výhodnostní skupina:………………………………………………………..

Komu píšete – příbuzenský poměr:……….mamince – dětem

Pište čitelně, srozumitelně a nikoliv po okrajích dopisu!

1.?.1955 

Milovaná moje maminko, drahé moje děti. 29. I. 55 jsem byl odsouzen Nejvyšším státním soudem k trestu smrti. Milá maminko, milé děti, myslím na Vás neustále. Myslím na Lidunku, na tatínka, na bratry. Miluji Vás všechny víc než svůj život. Maminko, buď silná statečná žena. Přimkni se ještě více k dětem. Ony Tobě dají to, nejlepší. V dětech je život. Děkuji Ti za vše. Jsem hrdý a šťastný, že Tys mojí maminkou, jsem hrdý a šťastný, že mám takového šlechetného tatínka, věrné bratry. Jsem hrdý, že jsem ženu, která mě milovala celou duší, celým svým srdcem. Byla mně vším. Byla krásná nádherná žena a taková též matka. Zbožňuji Lidunku, zbožňuji Tebe, moje maminko, zbožňuji drahého mně tatínka. Věřím, že se všichni vrátí ve zdraví k Tobě, k dětem, ke svým rodinám. Prosím, odpusťte mně, že jsem Vám kdy v životě ublížil. Lituji toho. Měl jsem Vás všechny rád více, než bývá u jiných rodin. Neuměl jsem být jinší, než jsem byl. Věřte mně, prosím, že jsem Vám chtěl dát vždy nejvíc lásky, štěstí, to nejkrásnější. Měl jsem Vás rád, ctil a vážil jsem si Vás. Chtěl jsem být člověkem takovým, jako je můj tatínek – člověkem dobrým spravedlivým čestným a šlechetným! Lidunko a Radoušku, sladké moje děti, mějte se spolu vždy rády, mějte rády stařenku. Nezapomeňte nikdy na Vaši krásnou maminku, na drahého stařečka, na strýce Vraťu a Zdeňka. Zbožňujte maminku tak jako já jsem zbožňoval moji maminku, mojeho tatínka. Dejte Vaší mně tak drahé mamince více štěstí a klidu, než já jsem dával svým rodičům a budete vždy šťastnými. Věřil jsem a věřím ve Vás. Věřím, že budete lidmi tak krásnými jako Vaše maminka, stařenka, stařeček, strýc Vraťa a Zdeněk. Objímám a líbám Vás. Budu na Vás všechny myslit až do konce a budu Vám přát to nejlepší. Až dorostete, chtějte, aby Vám maminka vyprávěla vše – celý můj a její život. Maminko, pozdravuji a líbám Tebe. Líbám tatínka, Lidunku, Vraťu a Zdeňka. Přeji jim vroucně, ať se ve zdraví vrátí. Prosím za ně Boha. Pozdravuj tetičku Hladíkovou, rodiče v Kolíně, Jarku, Jarču. Pozdravuji všechny. S Bohem maminko, s Bohem milé děti, tatínku, bratři. S Bohem milá sladká Lidunko.

(skl. č. 19. Dopisní papír pro odsouz. 159 – 54. Tisk ÚNZ Praha)

***

Bolševickému režimu nestačila jen poprava přímých členů skupiny Václava Švejdy i Zbyňka Janaty a motivátora odboje skupiny Ctibora Nováka, strýce bratrů Josefa a Ctirada Mašínových. K desítkám let žalářů – aniž by cokoliv spáchali – byli i rodinní příslušníci členů skupiny a přátelé, bez ohledu na jejich věk a pohlaví: 

Zbyněk Roušar – doživotí, Zdena Mašínová st. – 25 let, Vratislav Švéda – 20 let, Zdeněk Švéda – 20 let, Ludmila Švédová st. – 18 let, František Švéda – 15 let, Vladimír Kikina Hradec – 22 let, Josef Hradec – 18 let, Milada Hradecká – 18 let, Jiří Hradec – 16 let, Egon Plech – 17 let, Ladislav Horáček – 17 let, Jaroslav Cukr – 16 let, Božena Cukrová – 4 roky, František Mňuk – 15 let. 

Smrtelně nemocná matka bratrů Josefa a Ctirada, Zdena Mašínová st., zemřela bez pomoci v žaláři 12. června 1956. Její ostatky skončily v hromadné pohřební jámě a nebyly nikdy nalezeny. Urny Zbyňka Janaty, Václava Švédy a Ctibora Nováka byly zničeny a jejich popel rozsypán na neznámém místě. Devatenáct odsouzených na 3 vykonaná a 3 nevykonaná oběšení, 1 umučení, 1 doživotí plus 241 let žaláře. Jak ale počítat zničené životy dětí a vzdálenějších rodinných příslušníků odsouzených, těžko říci. Mysleme na ně znovu 8. – 9. října letošního roku…

A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík   

(Originály dopisů pro knihu Vladimíra Mertlíka: „Mašínovi: Ve stínu šibenice“ poskytli sourozenci Ludmila Švédová-Zouharová a Radslav Švéda.)





Diskuse ke článku