Věci veřejné zachránily pro lid proplácení plomb pojišťovnami. Jenomže to se nelíbí zubařům. Ono vždycky když někomu odpustíte nějaké placení, zacáluje to nakonec někdo jiný, protože zákon zachování hmoty a zákony analogické, třeba že žádný oběd není zadarmo, se okecat nedají.
Zubaři protestují, protože podle nich za plombu dnes platí pojišťovna zubařům 220 korun, ale zubaře stojí 400 korun, takže na pacienty a pojišťovnu a lidumilné činy politických stran doplácejí. Tak to bývá u vícera věcí, které vypadají na první pohled sociálně. Třeba Francouzi se kdysi bránili polským instalatérům, protože jsou příliš levní a ohrozí francouzské instalatéry. Tady se nabízí otázka, koho je víc, instalatérů, nebo lidí, co instalatéra potřebují? Pochopitelně těch druhých. Takže když hrdě podpoříte domácího instalatéra a nepustíte sem levného cizáka, přijde vás kapající voda draho. S plombami je to totéž. Buď doplatíte vy, nebo zubaři.
Problém by se snad vyřešil, kdyby zdravotní daň byla skutečným pojištěním. Tedy abych si zaškrtal na formuláři okénka, co chci ve svých těžkých chvílích proplatit a podle toho dával pojišťovně peníze. Jenže takhle jen platíme a někde nad našimi hlavami se diskutuje o standardech a nadstandardech. Když jsem nemohl před lety sehnat v Praze normálního zubaře, musel jsem si najít soukromého. Já sám si platím plomby a všechno ostatní na dřevo už dávno. Neměl jsem jinou rozumnou možnost. Proto jsem takový asociální a těžko se nad každou plombou, kterou mají zaplatit druzí, nějak rozlítostním. No tak zaplatí. Doporučuji zkusit použití peněz, těmi se platí nejlépe.
