Ivánku, kamaráde, tak tobě je rovných šedesát let? To mi teda vomej prsa. Tuhle jsem tě viděl u benzínky – vypadáš dobře, kamaráde: vopálenej kluk!
Asi cítíš satisfakci. Fakt, musíš se cítit v děsný pohodě. Tehdy říkali, že bez tebe bude fotbal lepší, čistší, že odstranili žábu na prameni. Myslel si to svaz, hráči, fandové. Všichni byli přesvědčeni, že kapříci se odteď budou posílat jenom na pánev.
Jenomže, a ty to víš nejlíp, ono to tak není. Korupční skandál v Olomouci je čerstvý jako kapr na vánoční tabuli. (Mimochodem, aby se rozhodčí, jenž byl za připískávání na jaře vyškrtnut z listiny ligových rozhodčí, jmenoval „Moudrý“, je taky možné jedině v Čechách.)
Anebo ta vytunelovaná Slavia. Já si, Ivánku, troufám tvrdit, že ty bys něco takového nikdy nedopustil. Ty že by ses jako majitel klubu schovával za nějakého panského kočího? Nikdy! Na tvoje nezapomenutelné zrcadlovky v čestné žižkovské loži nikdy nezapomenu: můj naštvanej ksicht se v nich odrážel vždycky, když jste nás na Viktorce zařízli nějakou tou pentlí dvě minuty před koncem.
Mlčíš … Nemůžeš mluvit?
Tak všechno nejlepší, draku.
