V úterý se cena unce zlata na světových trzích vyhoupla nad 1500 dolarů. A to poprvé v historii. Jedni mluví o bublině, druzí říkají, že zlata je ještě příliš nízká. Proč?
Stejně jako stříbro, které jen během posledního půlroku svou cenu v dolarech zdvojnásobilo, bylo zlato v průběhu minulých stoletích a tisíciletích postupně a spontánně zvoleno za směnný ekvivalent po celém světě. Zlato a stříbro byly penězi zvolené trhem.
Protože bylo nepraktické tahat zlato přímo s sebou a platit odštípnutými kousky, vznikly postupně papírové peníze, které byly ale definovány jako určité množství zlata či stříbra (případně dalších drahých kovů). Tyto papírové peníze byly poukazem na zlato, při předložení v bance vám muselo být zlato zpět vyplaceno. Tak vznikly i národní měny. Třeba dolar byl původně definován jako zhruba 26 zrnek zlata, tedy za unce zlata se rovnala necelým 17 dolarům.
Zlato totiž jen tak nikdo natisknout nemůže, je to jakási jistota. Ekonomové tzv. rakouské školy věří, že se bude muset toto ukotvení měn zase vrátit. Peníze v rukou státu totiž způsobily opakovaně pohromy (Výmarská republika, Jugoslávie, Maďarsko, Zimbabwe) skrze hyperinflaci. Nákup zlata a stříbra je nyní pro jedny útěkem k jistotě, pro jiné dokonce příprava na návrat zlatých peněz.
Zajímavé třeba je, že zatímco v dolarech je zlato na rekordu nyní, v českých korunách se rekordu 27 tisíc Kč dotýkal dolar v červnu a prosinci loňského roku. Dnes je unce zlata „jen“ nad 25 tisíci korunami. Značí to větší znehodnocování dolaru ve srovnání s korunou. Mimochodem v červenci 2008 stála unce zlata 14 tisíc korun.
