Vážený pane profesore, posílám otázky, které mě trápí a jež nejsou slyšet ve veřejném prostoru. Doufám, že se nad nimi nepozastavuji sám: Oknem pozoruji, jak lupič morduje mého souseda. Ten volá o pomoc. Já mám doma na věšáku nabitou brokovnici, na pomoc mu ale nepřijdu, protože by se na mne vrah mohl zlobit. Jak je možné po všem tom, co jsme prožili, že si nikdo nepoloží otázku, proč naši dnešní Chamberlainové a Daladieři opět ochotně mávají nad hlavami cárem papíru a zaklínají se mírem? Na ten papír jim „lhář z Kremlu“ napsal: Jestliže se opovážíte vstoupit na území nezávislého, svobodného, spřáteleného státu na pozvání svobodně a demokraticky zvoleného prezidenta, dopustíte se tím napadení mé říše zla a budete za to potrestáni! Ale je to přece naopak! My máme plné právo morální i zákonné, a dokonce povinnost poskytnout pomoc brutálně napadenému, žádá-li nás o to. Proč se stokrát ekonomicky a vojensky silnější aliance bojí a zalézá do díry před slabochem, zbabělcem a vrahem, který si svou sílu dokazuje zabíjením nevinných starců a dětí? Jak to, že opět postrádáme politiky/státníky, zato máme politikáře/hokynáře, kteří nejsou schopni vyměnit pohodlí a teplíčko za svobodu? Opět jako kdysi strkáme hlavy do písku a ustupujeme lumpovi, „tak mu ty Sudety/Čechy, Ukrajinu, Moldavsko, Gruzii nebo Pobaltí dejme a bude klid“. Ne, nebude! To si pamatujeme, nebo ne? Měli jsme na výběr a opět, jako tenkrát, jsme si vybrali Hanbu a budeme mít Válku! Děkuji Vám za odpověď a přeji hezký den. Miroslav Smrž, České Budějovice
Trápí mne to stejně jako vás. Té kremelské zrůdě se povedlo uhranout všechny jako kobra strachem, v tomto případě z třetí světové války. A léta do nás nejen intelektuálové hustí, že třetí světová válka rovná se atomová válka rovná se konec světa. Výsledkem je, že viníkem za případný konec světa se necítí býti ten, kdo si začal, nýbrž napadený. Je to podobný komplex, jako když se provinile cítí znásilněná žena, nikoli násilník.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
