Vedle tradičních beránků a mazanců se na sladkém velikonočním menu usídlil i mrkvový dort. Nejspíš proto, že mrkev asociuje něco svěžího a jarního. Mrkev se skutečně postará o to, aby těsto bylo vláčné a šťavnaté, pokud máte dobrý recept, rozhodně neupečete žádnou suchou buchtu. A že těch receptů je!
Mrkev se do těsta na koláče začala přidávat z úplně jiného důvodu, nešlo zdaleka tak o vláčnost těsta a už vůbec ne o vyvolání pocitu, že mlsáme něco zdravého. Mrkev tu sloužila především jako sladidlo a měla nahradit část či většinu cukru, který býval v určitých obdobích nedostatkovou komoditou. Ano, přidávání mrkve do sladkých těst není žádným fitness výmyslem, ale má svou historii.
V souvislosti s mrkvovým dortem se obvykle zmiňuje kniha The Art Of French Cookery od Antoina Beauvillierse, která vyšla v Anglii roku 1827. Mrkev se ale do dezertů začala přidávat mnohem dříve, určitě už v 10. století, a přišli s tím Arabové. Variace na cosi, co by se nejspíš nazvalo mrkvovým pudinkem (tak jak slovo pudink používají Britové), se pak rozšířila do Evropy, především na britské ostrovy. V knize Acetaria (1699) britského spisovatele a zahradníka Johna Evelyna už najdeme recept na Pudding of Carrot, který se vcelku podobá současným receptům, byť jeho základ tvoří nadrobený chléb.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
