„Olga, v té televizi zas nic pořřřádného není,“ odtuší Havel jaksi všeobecně do prostoru, ale z kuchyně mu odpoví jen zvuk umývaného nádobí. Jen fenka Ďula, líně se rozvalující před masívním dubovým sekretářem, zvedne při charakteristickém ráčkování svého velitele hlavu. Když ale pochopí, že to nevypadá ani na pozdní procházku, ani na pamlsek či podrbání, opět se pohodlně uloží. Havel vypne televizi, zrak mu sklouzne k psacímu stolu u okna, zavalenému knihami a papíry, a potom k prosklené vitríně, kde se lákavě lesknou láhve rozmanitého obsahu. Ale práce ani zábava jej dnes nějak neláká.

V tu chvíli si Havel vzpomene na pražské shromáždění k uctění památky studentů z roku třicet devět. Nepočítalo se s nějakou větší akcí, opoziční síly plánují koordinované vystoupení proti režimu až na desátého prosince, kdy je mezinárodní Den lidských práv, ale jeden nikdy neví… Havel proto znovu zapíná televizi, ale tentokrát zmáčkne nepříliš používané tlačítko na spodní hraně plastového ovládacího panelu. Přístroj Junosť 406i je totiž kromě křemíkových tranzistorů vybaven i přístupem na Internacionálu, síť spuštěnou v zemích východního bloku před dvěma lety. Země socialistického tábora tím chtěly dokázat, že po technologické stránce drží krok se Západem, kde jsou tyto takzvané sociální sítě v provozu už od začátku osmdesátých let. Inter­nacionála je pochopitelně tvrdě cenzurována, jenže občas přece jen nově zřízené IX. správě Státní bezpečnosti (má na starost „dohled nad elektronickým nepřítelem“) něco unikne.

Pračky a porno

Havel zmáčkne tlačítko, usadí se v pohodlném křesle a zapálí si. Načítání úvodní stránky Internacionály obvykle trvá několik minut. Na barevně nevyladěné obrazovce televize Junosť se postupně objevuje logo Internacionály (rudá hvězda složená z jedniček a nul) a vstupní obrázek sítě (programátor, dělník a dojička, kteří společně třímají pochodeň Pokroku). Havel se přihlásí (login: Ferdinand Vaněk, heslo: Ptydepe123) a jako vždy se pousměje nad svým profilovým obrázkem. V profilovce má totiž fotku Platóna, neboť se správně domníval, že ve filozofii nepříliš honění cenzoři budou bustu muže s mohutným plnovousem považovat za vyobrazení Marxe či ­Engelse.