A je to tady zase. Před několika týdny vzbudil islandský premiér Guðni Jóhannesson pozdvižení, když prohlásil, že ananas na pizze by zakázal. Následně se žert jal převést do vážnější roviny prostřednictvím úvahy o pravomocích prezidentů a hranicích jejich vlivu. Nyní se do variace na téma pizza Havaj pustil novozélandský premiér Bill English. Na svém facebookovém účtu zveřejnil selfie s večeří, kterou připravil pro svou osmičlennou rodinu – pizzu s rajčatovou omáčkou, šunkou, ananasem, sýrem a špagetami z plechovky. Běžnému Středoevropanovi to nedá, aby se nezamyslel, má-li vůbec anglosaská kulinářská vynalézavost nějaké meze.
Reakce na Englishův příspěvek jsou různé. Část Novozélanďanů premiérovu volbu večeře odsuzuje. „Proč byste, panebože, propagoval takový odpad? Servíroval byste něco takového svým mezinárodním hostům, nebo je tenhle blaf jenom pro masy?“ reaguje jeden z uživatelů Facebooku. Mnozí mu přizvukují a odsuzují premiéra za hanobení italské kuchyně.
Jiní naopak Englishe za ekonomické a vynalézavé vaření chválí. Premiér pochází z malé farmářské komunity v Diptonu na jižním výběžku Jižního ostrova. Jedna žena dokonce špagetovou pizzu označila za pokrm tohoto regionu. „Jo, přesně takhle jsme dělali pizzu, když jsme vyrůstali. Je to prostě southlandské. Pořád ji svým dětem takhle dělám a ony ji zbožňují. Někdy používáme ještě pečené fazole...“
Ať už premiér lidovost předstírá, anebo má opravdu smysl pro humor a nebojí se přiznat k oblibě ne zrovna gurmetských receptů, objevil se ještě třetí typ komentářů, jenž premiéra obviňuje z odvádění pozornosti od kauzy válečných zločinů, kterých se měli dopustit novozélandští vojáci v roce 2010 v Afghánistánu. V současné době je na Englishovi, aby rozhodl, zda bude zahájeno oficiální vyšetřování zatím nepotvrzených obvinění.
Jak se díváte na žoviálnost a familiárnost politiků vy? Zajímá vás jejich soukromí, nebo fotky od domácího krbu považujete za impertinentní a vzhledem k vážnosti veřejného poslání politiků nevhodné?
