Strejda vždycky říkával: „Buď jako voda, která všechno přijme, změní tvar, ale jakmile se vyvíjí tlak na její podstatu, je nepoddajná. Teta si nejdřív ťukala na hlavu, ale když teorii podpořil i štramák Bruce Lee, vyšila si na zástěru „Be water, my friend“ a přestala pyskovat.
Teorie fungovala a já byla nejvíc cool. Když mi učitelka jednu vrazila, její baculatá dlaň se mi zanořila do tváře, aniž jsem prožívala inkasovanou křivdu. Úča se takzvaně nažrala, ale moje podstata zůstala celá. Přijímala jsem citové výlevy dospělých labilů ze všech stran – pevná jako ledová královna.
Jenže o několik let později přišel japonský Masaru Emoto se svou teorií koloběhu vody v nás a strýcovu koncepci značně nabořil. Masaru tvrdí, že voda cirkuluje historií lidstva a má svou paměť. Proto nám jsou blízcí lidé, kterými naše voda už zurčela.
Totálně mě rozhodila představa, že moje studánka nepoddajné podstaty sedá v podobě potu na čelo vypasenému politikovi a zaneřáděná se ke mně vrací. V mém těle může samozřejmě protékat i voda Kleopatřina, ale jak to zjistit?
Vypadá někdo hezky, protože zachytil pár historických kapek z pšíknutí Marilyn Monroe, a někdo nesympaticky, protože vstřebal miliónkrát přefiltrovanou slzu Hitlera?
Nebudu na to myslet. Jdu na pracovní schůzku.
„Dáte si vodu?“
„V žádném případě,“ řeknu a přilepím jazyk zpátky na patro.
Nevnímám tok řeči a hypnotizuji sousedovu bonaquu. Sleduji pomyslnou krásu krystalu vody, v němž může být skrytá šifra v podobě sliny masového vraha nebo prezidentovy nudle.
Nervózně potáhnu z cigarety, přerostlý popel mi uvízne na halence. Najednou se mi po tváři rozlije slastný úsměv.
„Už vlastně nemám z cizí vody strach. Stejně se všichni proměníme v prach.“
Knihu sloupků Turnový háj si můžete objednat na www.evaturnova.cz. Text byl publikován v tištěném Reflexu č.42/2014.
