Když byl první školní den, já šla suplovat prvňákům za sousedku, kterou schvátila předškolní neuróza. Snažila jsem se vybavit si svůj vlastní první den ve škole; vůni bakelitových aktovek a zápach mlékové polévky.
Pozornost učitelky jsem tehdy hravě upoutala historkou o dinosaurech, které chovám ve sklepě. Teď jsem ovšem byla na opačné straně barikády. Napíšu na tabuli uvítání, pak si něco zahrajeme a prostřednictvím počítačů děti seznámím s elektronikou.
Před osmou hodinou zablokovaly silnici desítky aut, z nichž vystupovaly samé výrazné osobnosti. U jednoho dítěte rukáv plynule přecházel v penál, u jiného bylo těžké odhadnout, kde je obličej.
Rychle jsem smazala uvítací slogan „Dneska je tu ještě maminka, zítra už jen já a svačinka“, upustila od slovní kopané a přešla k trumfu dne – počítačovým hrám. Uvedu děti do světa zvířat; do veterinární ordinace, kde mohou zvídaví šikulové pomáhat zatoulaným chlupáčům, pak do Zoo Tycoon a nakonec jim představím kocoura – „Mluvícího Toma“, jenž po vás všechno opakuje svým roztomilým hláskem. Každé dítě namluví nějaký nezkažený vzkaz světu a my si všechny s rodiči přehrajeme na třídních schůzkách.
Než jsem stačila otevřít okna, většina třídy rozklíčovala wi-fi školy, smazala moje hry a zalogovala se jinde. Jediný počítačový nekňuba, který to nezvládl, alespoň v Zoo Tycoon vypustil šelmy a měsíc nedal nažrat tučňákům.
„Vy si vůbec nevážíte života zvířat,“ neovládla jsem se.
„Vážíme, já mám vlastní tučňáky,“ ozval se někdo.
„A já mám zase ve sklepě dinosaury!“ nedalo mi to.
„Richtig, vole, ale von je má fakt v adopci,“ ozval se rukávopenálec.
„To ,vole‘ odvoláš.“
„To jsem neřek’ já, ale Mluvící Tom,“ vyštěkl bezfejsák.
Na prvních třídních schůzkách se nakonec nic nepouštělo.
Knihu sloupků Turnový háj si můžete objednat na www.evaturnova.cz. Text vyšel původně v tištěném Reflexu č.38/2014.
