Železná lady zemřela následkem mrtvice ve věku 87 let. Thatcherová předsedala britské vládě mezi lety 1979 a 1990 a byla první ženou v této funkci. Byla a je kvůli svým zásadovým a nekompromisním postojům oslavována i nenáviděna. Na webu najdete i stránku oslavující její smrt.
Na webové adrese „http://www.isthatcherdeadyet.co.uk/“ je napsáno „ANO. Tahle lady už se nevrátí.“ Stránka má (teď, v 15.22) přes 160.000 lajků a stále po tisícovkách přibývají.
Pod hashtagem #nowthatchersdead na Twitteru lidé sdílejí radost nad úmrtím Thatcherové. Jedna mladá sympatizantka levice napsala: „Budu dál bojovat za náš stát blahobytu, za penze, za bezplatné vzdělání, přiměřené mzdy a pracovní podmínky.“ Tento komentář je ze slušnějších. Pro mnoho Britů byla totiž Thatcherová zlem nechápajícím touhu po sociálních jistotách. To víme. Že taková nenávist přetrvala více než 20 let od jejího politického pádu, hodně překvapuje. Je to nenávist až za hrob.
Thatcherová nastoupila v době rostoucí nezaměstnanosti a inflace, přesto dokázala zvrátit cestu Británie k socialismu, omezila dusivý vliv bujícího sociálního státu a vrátila ji mezi důležité země světa. Pro socialismem nasáklé Brity, kteří si chtěli jen udržet práci a kteří se prostě nechtěli učit nic nového, ale zůstala Thatcherová zlem. A zůstala jím i pro jejich děti.
Ne že by se Thatcherová nedala za nic kritizovat, mohli bychom pochybovat třeba o jejím stylu dominance vlastnímu kabinetu. Možná. Snad méně sebevědomí a arogance by prospělo. Možná.
Co je však zcela jisté, Thatcherová ukázala, že krátkodobě bolavá a nepříjemná opatření jsou nakonec dlouhodobě prospěšná (v Británii od roku 1984 trvale klesala nezaměstnanost). Snad to je její hlavní odkaz pro současnou i budoucí politiku. Právě neochota přijmout skutečně bolestivá řešení je možná největším problémem voličů. Větší už je snad jen to, že není dostatek politiků, kteří by s takovým programem spojili svou kariéru.
Miroslav Cvrček (twitter autora)
