Tajemství Krista Spasitele: Z vysmívané sochy se stal populární symbol Jižní Ameriky
- Socha Krista Spasitele na hoře Corcovado v Riu de Janeiru je ikonickým symbolem Brazílie a jedním ze sedmi novodobých divů světa.
- Návrh monumentu prošel vývojem od původního konceptu s glóbusem k ikonické siluetě s rozpaženýma rukama, na jejíž tvorbě se podíleli brazilští i evropscí umělci a stavitelé.
- Unikátní železobetonová konstrukce pokrytá miliony mozaikových dlaždic z mastku vznikala v náročném terénu devět let bez jediného smrtelného úrazu.
Na vrcholu žulové hory Corcovado, obklopené bujným tropickým pralesem Tijuca, shlíží na záliv Guanabara a pulzující ulice druhého největšího brazilského města kolosální postava s rozpaženýma rukama. Socha Krista Spasitele (Cristo Redentor) není jen architektonickou dominantou Ria de Janeira, ale také jedním ze sedmi novodobých divů světa a ikonickým symbolem celého jihoamerického kontinentu. Málokdo však ví, že její zrození doprovázely bouřlivé estetické spory a že samotná konstrukce je do značné míry evropským dílem.
Od obav z bezbožnosti po architektonický konkurz
Myšlenka vztyčit křesťanský monument na vrcholu Corcovada se poprvé objevila už v polovině 19. století, kdy s ní přišel katolický kněz Pedro Maria Boss. Teprve počátkem 20. let 20. století však projekt získal reálný rozměr. Brazílie se připravovala na oslavy stého výročí své nezávislosti a tamní církevní představitelé spolu s částí veřejnosti vyjadřovali obavy ze sílící sekularizace a „vlny bezbožnosti“ po první světové válce. Arcidiecéze v Riu de Janeiru proto zorganizovala masivní sbírku a vyhlásila soutěž na návrh monumentu.
Vítězný projekt brazilského inženýra Heitora da Silvy Costy však vypadal zásadně jinak než dnešní socha. Původní skica zobrazovala Ježíše Krista, který v jedné ruce drží velký kříž a ve druhé glóbus. Návrh se však setkal s vlnou kritiky a posměchu — veřejnost i odborníci projekt posměšně přezdívali „Kristus s glóbusem“. Silva Costa se proto spojil s umělcem Carlosem Oswaldem, který přišel s přelomovým nápadem: vytvořit postavu s rozpaženýma rukama, čímž samotné tělo sochy vytvoří siluetu kříže.
Pařížské ateliéry a rumunský obličej
Statická výzva rozpažených paží o rozpětí 28 metrů vyžadovala odbornost, kterou tehdejší brazilská architektura disponovala jen stěží. Silva Costa odjel do Evropy, kde oslovil francouzského sochaře polského původu Paula Landowského. Landowski strávil několik let modelováním sádrových odlitků hlavy a rukou v životní velikosti ve svém ateliéru na předměstí Paříže.
Zajímavostí je, že na samotném tvarování obličeje se výrazně podílel rumunský sochař Gheorghe Leonida, jehož Landowski přizval pro jemné secesní a art deco rysy tváře. Hotové sádrové modely byly následně rozřezány na desítky částí, zabaleny do beden a lodí přepraveny přes Atlantik do Brazílie, kde sloužily jako předloha pro lití železobetonové konstrukce.
Šest milionů kamenů a devět let práce
Stavba na samotném vrcholu hory ve výšce 710 metrů nad mořem začala v roce 1926. Materiál i dělníci museli být na staveniště dopravováni historickou ozubnicovou železnicí. Během plánování stál inženýr Silva Costa před zásadním problémem: čím obložit betonový plášť, aby odolal extrémnímu tropickému počasí, silným větrům a dešťům?
Řešení našel v materiálu zvaném mastek (pedra-sabão). Tento mimořádně měkký kámen má vynikající odolnost vůči teplotním výkyvům. Dělníci a dobrovolníci ručně nařezali miliony drobných trojúhelníkových dlaždic, které pak lepili na plátno a upevňovali na plášť sochy. Traduje se, že mnohé ženy z Ria psaly na zadní strany těchto dlaždiček jména svých blízkých nebo modlitby.
Socha měří bez podstavce 30 metrů (s podstavcem 38 metrů) a její celková hmotnost přesahuje 1 100 tun. Samotná konstrukce je uvnitř dutá a skrývá úzké schodiště odpovídající dvanáctipatrové budově, které slouží pro údržbu. Unikátem celé devítileté výstavby zůstává fakt, že navzdory extrémním podmínkám a absenci moderních bezpečnostních prvků během prací nezahynul ani jediný dělník.
Slavnostní odhalení a vysvěcení proběhlo 12. října 1931. Od té doby socha dominuje panoramatu města a v roce 2007 byla v celosvětovém hlasování zvolena jedním ze sedmi novodobých divů světa.
