Bankovky, jak je neznáte: Nahá dívka na žraloku, satanistická tisícovka a dvoumarkovka s kálejícím oslem
Před 50 lety oslavila centrální banka Spojených států dvousetleté výročí založení USA vydáním dvoudolarové bankovky. Dvoudolarovky si příliš fanoušků nezískaly. Podle rozšířených pověr měly majiteli nosit smůlu, byly spojovány s gamblerstvím a podvody, a jejich emise proto brzy skončila. Ve světě divných platidel se nešťastná dvoudolarovka pohybuje spíš na té normálnější straně spektra. Na té druhé můžete najít třeba stobililonovku ze Zimbabwe, německou padesátifenikovku s obrazy kostlivých zombies nebo třídolarovku z Cookových ostrovům, kde se nahatá krasavice projíždí na žraloku.
Jestli při cestách po USA budete mít to štěstí (nebo smůlu), že narazíte na dvoudolarovou bankovku, bude patrně pocházet z roku 1976. Původní emise je ale daleko starší, vlastně i starší než samotné Spojené státy. Kongres totiž schválil vydávání vlastní měny ještě před vyhlášením samostatnosti v roce 1776 a nově vznikající stát začal okamžitě poté tisknout papírové peníze, aby získal kapitál pro nadcházející válku za nezávislost. První dvoudolarovka na sobě měla portrét ministra financí Alexandera Hamiltona (to je ten státník, o kterém před pár lety vznikl slavný muzikál). V roce 1896 ho ale nahradil třetí prezident Thomas Jefferson.
Novou bankovku od začátku pronásledovala špatná pověst. Asi proto, že dva dolary byly před 250 lety ideální částkou pro úplatky. Zanedlouho se dvoudolarovku lidé styděli vytáhnout z peněženky, aby si o nich sousedé nezačali vyprávět, že navštěvují ilegální kasina, sázkové kanceláře nebo nevěstince – zkrátka podniky, kde se bankovkou s oblibou platilo. Její neoblíbenost dokonce dala vzniknout šuškandě, že přináší smůlu, a lidé se jí raději stranili. V roce 1966 ji státní tiskárna přestala vydávat a její životnost nezachránila ani nová emise vydaná 13. dubna 1976 k dvousetletému výročí vyhlášení samostatnosti. Pověst nositele smůly už sice vyprchala, lidé ale kvůli nezvyklé hodnotě soudili, že jde o sběratelskou vzácnost, a neposílali ji zpět do oběhu. Nešťastná dvoudolarovka proto opět potichu zmizela a neseženete ji údajně ani v bance. Kvůli nezájmu je peněžní domy neobjednávají, a pokud po ní toužíte, musíte si ji zamluvit předem.
Je možné, že popularita nešťastné bankovky opět poskočí při příležitosti 2000. výročí založení USA v roce 3776. Což ale není ve sféře divných platidel zdaleka nejdivnější osud.
19 zlotých a 7 dolarů jako v Riu
Výroční bankovky s nezvyklou nominální hodnotou jsou ve světě poměrně běžné. Poláci například vydali speciální emisi ke 100. výročí ustanovení polské měny. Jelikož byly zloté poprvé vytisknuty v roce 1919, má bankovka trochu divnou hodnotu 19 zlotých. Jinde se s logikou mažou ještě méně. Na Fidži například vydali v roce 2017 sedmidolarovku, protože jejich ragbyový tým vyhrál v roce 2016 zlato na olympiádě v Riu.
75 kyatů z Burmy
V západní kultuře je trochu divné, když se nechá na bankovkách zvěčnit úřadující prezident. Výjimkou je pochopitelně Donald Trump, jehož podpis se má ocitnout na dolarovkách, a objevily se i zvěsti, že svůj portrét nechá natisknout na bankovku v hodnotě 250 dolarů. Je možné, že se nechal inspirovat u podivného autoritářského vládce Burmy. Diktátor Ne Win vládl jihoasijské zemi 26 let, a jelikož byl posedlý astrologií a numerologií, neváhal své pověry promítnout i do státní měny. Rozkázal například vydat bankovky v hodnotách 45 a 90 kyatů, protože obě čísla považoval za šťastná. Stovky se naopak přímo děsil, a stokyatovku proto prohlásil za ilegální. Jelikož šlo o nejrozšířenější bankovku, znehodnotil tím velkou část úspor svých poddaných a na čas ochromil celou ekonomiku. K příležitosti svých 75. narozenin pak nechal natisknout 75kyatové bankovky, po pouhých dvou letech je bez varování zakázal a položil ekonomiku podruhé. Devadesátka mu nakonec štěstí nepřinesla. Ve věku 90 let byl uvržen do domácího vězení, kde o dva roky později zemřel.
Bankovka s dírou v Kongu
Pád diktátorů je nedílnou součástí jejich životního cyklu, stejně jako odstraňování jejich portrétů z platidel. Když v Konžské demokratické republice (později přejmenované na Zaire) svrhli v roce 1997 diktátora Josepha Mobutu, nehodlali lidé čekat na bankovní rytce. Ze stávajících bankovek jednoduše Mobutův obličej vystřihli a platili penězi s dírou.
Stobilionovka ze Zimbabwe
Rok 2008 nebyl pro ekonomiku nejšťastnější obecně. V Zimbabwe ale kolaps bankovního systému nabral naprosto bizarní rozměry. Kvůli masivní inflaci musela státní banka vydávat nové a nové bankovky se stále více nulami. Když se cena bochníku chleba vyšplhala na 200 miliard zimbabwských dolarů, rozhodli se bankéři vzít tisk šmahem. V oběhu se proto objevily bankovky s neuvěřitelnými 14 nulami – tedy v hodnotě 100 bilionů dolarů. Po pádu ekonomiky a vlády země přešla na jihoafrický rand a americký dolar. Stobilionovka přestala platit a stala se oblíbeným kouskem sběratelů numismatických kuriozit.
Německá hororová padesátifenikovka a dvoumarkovka s oslem kálejícím zlato
Po prohrané I. světové válce dolehly na Německo tvrdé hospodářské sankce a ekonomika bývalé velmoci šla rychle ke dnu. Kvůli nedostatku ušlechtilých kovů se začaly ve velkém tisknout provizorní papírové peníze zvané „notgeld“. Namísto centrální banky je vydávaly místní samosprávy, ale i firmy nebo spolky. Vyobrazené motivy se proto místo od místa lišily a často zacházely do velmi podivných extrémů. Známá je například padesátifenikovka, na které kostlivci navlečení do tmavých obleků provádí jakýsi magický rituál. Opačnou náladu pak vyjadřovala dvoumarkovka vydaná v městě Paderborn. Je na ní vyobrazen oslík, který se pase na trávě a z druhého konce těla mu padají dukáty.
Kanadská satanská tisícidolarovka
Za unikátnost platidla je čas od času zodpovědná náhoda. Když například v Kanadě připravovali v 50. letech novou tisícidolarovku, dostali rytci za úkol upravit oficiální portrét královny Alžběty II. a odstranit jí z vlasů korunku, protože zemití Kanaďané si na ozdoby nepotrpí. Když byla upravená rytina vytištěna na bankovky, začaly se mezi lidmi šířit zprávy, že se v královniných vlasech skrývá zamaskovaný obraz Satana. Při bližším zkoumání to opravdu vypadá, jako by měla Alžběta za uchem ďábla. Bankovka byla proto stažena z oběhu a v roce 1957 vydána znovu, tentokrát už bez knížete pekel.
Cookova třídolarovka s příběhem
Asi nejzvláštnější příběh se skrývá za třídolarovkou vydanou na Cookových ostrovech. Je na ní vyobrazena krasavice Ina, milenka boha moří Tiniraua. Podle legendy se jednoho dne Ina vydala hledat svého milého na moře. Pátrala tak dlouho, až se nad ní slitoval jeden mimořádně milosrdný žralok a nabídl jí, že ji sveze na zádech. Ina se při jízdě občerstvovala mlékem z kokosového ořechu, když se jí ale po vydatném nápoji chtělo na malou stranu, nezbývalo jí, než si ulevit přímo na hřbet žraloka. Toho neomalenost tak rozlítila, že Inu shodil a nechal ji na pospas oceánu. Naštěstí ji zanedlouho zachránil žralok jiný. Krasavice si tentokrát dala dobrý pozor, aby ho nepočurala, a dorazila ve zdraví zpět na pevninu. Lidem neznalým nuancí polynéské kultury může morální poselství legendy unikat, na Cookových ostrovech ji evidentně považují za zásadní součást národního folkloru, protože si nahatou krasavici s kokosem na žraloku nechali vyrýt na třídolarovku. Ta je dodnes v oběhu, platí ale jen na Cookových ostrovech. Jinde v Polynésii musíte mít v peněžence novozélandský dolar.
