Zločin všech zločinů. V Terezíně byla otevřena expozice, která přináší nový pohled na genocidní násilí
Ve Wieserově domě v Terezíně je od března otevřena nová stálá expozice Centra studií genocid Terezín. Multimediální projekt Zločin beze jména mapuje genocidy 20. století a propojuje je s příběhem polsko-židovského právníka Rafaela Lemkina, jenž je autorem pojmu genocida.
Expozice se nachází v osmi místnostech Wieserova domu v Hlavní pevnosti Terezín. Historický výklad doplňují audiovizuální a umělecké prvky. Téma genocidy je prezentováno prostřednictvím vizuálních i zvukových uměleckých instalací, významnou roli hraje i dramatická tvorba. „Genocidu prezentujeme jako univerzální téma, v širokém kontextu dějin 20. století. Návštěvník je prostřednictvím prožitku veden k hlubší reflexi mechanismů genocidního násilí a k porozumění příčin tohoto zločinu všech zločinů,“ říká Šimon Krbec, ředitel Centra studií genocid Terezín.
Název expozice odkazuje na výrok britského premiéra Winstona Churchilla, který během druhé světové války označil systematické vyvražďování civilního obyvatelstva za zločin, pro nějž tehdy neexistovalo právní pojmenování. Originální Churchillova slova z rozhlasového projevu z roku 1941 zní v úvodní místnosti expozice z dobového rozhlasového přijímače a připomínají tak, že to byly právě hrůzy druhé světové války, které vyvolaly potřebu nové právní definice masového násilí. Tu přinesl v roce 1944 právník polsko-židovského původu Rafael Lemkin, který se před holocaustem zachránil útěkem do Spojených států amerických. Právní koncept genocidy představil v knize Vláda osy v okupované Evropě, jejíž první vydání je jedním z artefaktů expozice. Lemkin o čtyři roky později prosadil pojem genocida do mezinárodního práva a vytvořil podmínky pro systematické zkoumání genocidního jednání v dějinách lidstva. Výsledky bádání a srovnávacího výzkumu expozice Zločin beze jména ukazuje v samostatné části zaměřené na obecné mechanismy genocidního násilí a téma zamlčování a popírání zločinů, které symbolizuje umělecká instalace „Zeď knih“ Michala Pěchoučka, držitele Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Tragická historie 20. století
Expozice Zločin beze jména postupně představuje nejvýznamnější případy genocid 20. století: koloniální genocidu Hererů a Namů z počátku 20. století, genocidu Arménů, Řeků a Asyřanů během první světové války, genocidu Židů, Romů, Sintů a dalších skupin obyvatel spáchanou nacistickým režimem, stalinský hladomor na Ukrajině a genocidy druhé poloviny 20. století v Kambodži, ve Rwandě a v Bosně a Hercegovině. Ke každé tragické epizodě moderních dějiny jsou návštěvníkům k dispozici informace o kontextu, příčinách, průběhu a důsledcích jednotlivých případů. Návštěvníci tak mohou porovnat, v čem se případy opakují, ale též v čem jsou specifické.
Koncepce expozice však spíše míří na emoce návštěvníků a propojuje různé výrazové žánry. „Nechtěli jsme vytvořit jen informační výstavu. Zajímala nás zkušenost volby. Otázka nemá znít, jak se to mohlo stát, ale co bych udělal já. Genocida nezačíná vražděním. Začíná slovníkem. A ten je aktuální i dnes,“ říká výtvarník Michal Pěchouček, který je též autorem instalace „transportních balíků,“ které v místnosti věnované obětem holocaustu korespondují s velkoformátovou fotografií sobiborské koleje světoznámého fotografa Antonína Kratochvíla. Bývalý vyhlazovací tábor Antonín Kratochvíl navštívil v roce 2009. „V tom místě to všechno pořád cítíte. Přítomnost obětí. Říká nám, že oni jsou tu pořád s námi,“ vrací se fotograf ve vzpomínkách ke svému snímku. Audio instalace Romana Štětiny pak tematizuje byrokratický a průmyslový charakter genocidy.
Nenávist, která zničí celý svět
Důležitou součástí expozice je i dramatická tvorba, jejímž autorem je Pavel Chalupa z Centra studií genocid Terezín. V expozici Zločin beze jména vystupují dvě dramatické postavy: Rafael Lemkin v podání Aleše Bílíka a Aurora Mardiganian, kterou ztvárnila Veronika Soumarová. Příběh Aurory Mardiganian, přeživší arménské genocidy, podle jejíchž vzpomínek byl natočen vůbec první film o genocidním násilí v dějinách kinematografie, se odehrává v kulisách dobového kina. „Hledali jsme jazyk blízký současnému divákovi, který ale neztrácí nic z historické věrnosti a lidské hloubky,“ říká Pavel Chalupa k šestiminutovým monologům, které jsou zasazeny do čisté, intimní vrstvy projekce.
Expozice také pracuje s přírodními materiály, ať už je to černozem v instalaci k tématu hladomoru na Ukrajině nebo písek, v němž je symbolicky zasazen suchý, odumřelý strom. Ten doplňuje závěrečnou prezentaci filmových a reportážních záběrů genocid druhé poloviny 20. století.
Expozice Zločin beze jména byla otevřena 9. března, v den památky obětí likvidace terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince. Jedním z prvních návštěvníků expozice byl předseda Židovské obce v Praze Pavel Král, který v Terezíně připomněl nebezpečí extremistických ideologií: „Nenávist se nezaměřuje pouze na jeden národ, rasu, etnikum nebo náboženskou skupinu. Ve chvíli, kdy dovolíme nenávisti, aby se šířila, může opět velmi snadno zničit celý svět.“ Vernisáže se zúčastnili i velvyslanci zemí, které v minulém století genocidní násilí tragicky poznamenalo: z Arménie, Řecka, Rwandy, Bosny a Hercegoviny a dalších států.
Kromě stálé expozice Zločin beze jména je ve Wieserově domě k vidění i dočasná výstava fotografií Antonína Kratochvíla Bezpráví. Unikátní soubor 40 fotografií z mnohaleté tvorby světoznámého fotografa dokumentuje případy porušování lidských práv včetně válečných zločinů a zločinu genocidy ve 20. a 21. století v různých částech světa. Prostory Centra studií genocid Terezín jsou pro veřejnost otevřeny od pátku do neděle od 11 do 16 hodin.
