Šest dní před koncem války popravili nacisté v Terezíně 51 odbojářů. Tři dny poté nacisté věznici opustili
Poslední hromadná poprava českých odbojářů se před 80 lety, 2. května 1945, odehrála v terezínské policejní věznici gestapa v Malé pevnosti. O život přišlo 51 vězňů (včetně tří žen), převážně představitelů levicové mládežnické organizace Předvoj. Jejich životy vyhasly v den dobytí Berlína sovětskými vojsky a šest dní před koncem války.
Na úmrtí mnohých z 51 vězňů měli svůj přímý podíl konfidenti spolupracující s německou tajnou státní policií, bez jejichž informací by gestapo jen obtížně pronikalo do tajů české rezistence. Konfidentskou síť začali okupanti intenzivně budovat zejména od roku 1942. Významné místo v ní zaujímal Jaroslav Fiala, o jehož činnost se zajímal i sám K. H. Frank. Za svou snahu získat pro sebe na konci války alibi byl Fiala zatčen a 2. května 1945 popraven v Malé pevnosti spolu s těmi, jejichž osud svou kolaborací mnohdy sám do jisté míry ovlivnil.
O vlastním průběhu asi dvouhodinové exekuce, respektive vraždění bez soudního rozsudku, se nezachovalo příliš autentických údajů. Z 51 popravených byly tři ženy, nejmladší z obětí bylo 18 let, nejstarší pak 57. Těla popravených byla zpopelněna v krematoriu litoměřického koncentračního tábora, popel je dnes uložen pod ústředním pylonem Národního hřbitova před Malou pevností. Tragiku jejich osudu podtrhuje fakt, že tři dny po jejich úmrtí opustili Terezín dozorci a strážní rota SS.
Nekomunistický odboj v protektorátu byl kolem roku 1943 z velké části rozbitý. Organizace Obrana národa a Petiční výbor Věrni zůstaneme, aktivní na začátku války, byly tehdy rozprášeny, mrtví byli nejodhodlanější a nejbojovnější odbojáři – slavní "Tři králové". Existovaly sice sítě Parsifal či Rada tří, byly však neustále ohrožovány agenty gestapa. Lepší nebyla ani situace odboje komunistického, který decimovala úspěšná činnost konfidenta gestapa Jaroslava Fialy, kvůli němuž se podařilo rozbít III. ilegální vedení KSČ. Díky jeho činnosti byly pozatýkány stovky lidí a desítky z nich přišly o život.
Předvoj byla protifašistická odbojová organizace mládeže orientovaná komunisticky, která působila v letech 1943-1945. Jádrem skupiny, která se scházela v evangelickém sboru v Praze na Smíchově, byli tři přátelé Karel Hiršl, Václav Dobiáš a Jiří Staněk. Ke skupině se připojil i například později známý filozof Karel Kosík či sociolog Radovan Richta. V programových zásadách se psalo, že Předvoj je "organizace komunistických revolučních pracovníků". Velké tažení proti Předvoji gestapo zahájilo v létě 1944, řada členů byla zadržena a převezena do Terezína.
V Terezíně se tehdy rozšířila epidemie skvrnitého tyfu a 1. května bylo na zásah Červeného kříže propuštěno na svobodu asi 100 těžce nemocných vězňů, mezi nimi i Karel Kosík z Předvoje. O den později přivezlo gestapo z Prahy seznam 70 vězňů, kteří měli být popraveni v tzv. zvláštním řízení, tedy bez soudu.
Předvoj podle historiků poměrně rychle sjednotil odbojové protifašistické skupiny z celého tehdejšího Protektorátu a stal se ve své době největší komunistickou odbojovou organizací na našem území. Údaje o počtu jeho členů a spolupracovníků jsou neúplné, odhadují se až na 10.000, hodnocení činnosti Předvoje bylo ale vždy problematické.
Terezínskou Malou pevností, která byla v době německé okupace policejní věznicí gestapa, prošlo v letech 1940 až 1945 na 32.000 vězňů, z nichž 2500 zahynulo přímo zde a tisíce dalších pak zahynuly po deportaci z Terezína do vyhlazovacích koncentračních táborů.
